„Na jednání s íránskými představiteli se dnes do Vídně sjeli zástupci Spojených států, Číny, Ruska, Velké Británie, Německa a Francie. Není však jasné, co bude následovat, pokud se nedohodnou. V tom spočívá největší nebezpečí,“ míní Patrikarakos, podle kterého je nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí v podobném tlaku jako řecký premiér Tsipras. „Na jedné straně dohodu nutně potřebuje. Sankce vůči Íránu totiž dostaly zemi do ekonomické i politické izolace. Na straně druhé islámská republika je založena na odporu k jakékoli dohodě s USA. Pro íránského vůdce tak může být dosažení kompromisu se Západem v otázce jádra potenciálně politiky nebezpečné,“ soudí americký profesor.

Podle Patrikarakose ovšem vše nasvědčuje tomu, že Íránci si dohodu se Západem přejí. „Předloni zvolili do prezidentského úřadu umírněného Hassana Rouhaniho také proto, že součástí jeho kampaně byl příslib zlepšit vztahy se Západem,“ píše Patrikarakos a konstatuje, že Íránci chápou realitu globální politiky. „Dovedou si definovat příčinu a následek. Poznali, že jaderný program byl příčinou velké izolace a přílišného utrpení. Cena za jádro se tak pro ně stala enormně vysokou. Chameneí je sice protizápadní, ale Rouhanimu dovolil zmírnit rétoriku oproti předchozímu prezidentu Mahmúdu Ahmadinežádovi. Předběžná dohoda za začátku dubna se zdála téměř přelomovou. Írán souhlasil se snížením počtu uranových centrifug z 19 000 na 6000. Žádná dohoda však zatím podepsána nebyla,“ upozorňuje autor knihy Nukleární Írán: Zrození jaderného státu.