To je také případ osmadvacetiletého Abdelhamida Abaaouda, který se podílel na teroristických útocích v Paříži. Dříve byl členem násilnického gangu, který vedl muž s přezdívkou Santa Claus. Mladí muži ze Sýrie a Iráku ve službách Islámského státu dlouhé měsíce okrádali turisty a podnikali loupeživé výpady do obchodů. Potíže se zákonem měli i bratři Salah a Brahim Abdeslamovi, kteří rovněž vraždili nevinné civilisty v Paříži. Ti provozovali v Bruselu kavárnu, ale ta byla v srpnu uzavřena, protože se zde odehrávala kriminální činnost spojená s prodejem drog. Francouzské úřady vedle toho oznámily, že v tělech zastřelených atentátníků se našly stopy po užívání drog. A to přesto, že užívání drog islám přísně zakazuje.
„Podobné napojení na svět zločinu v případě Usámy bin Ládina a al-Káidy jsme nezaznamenali,“ cituje americký deník zástupce ředitele ženevského Centra pro bezpečnostní politiku Oulda Mohamedoua. Za živnou půdu pro islámský radikalismus byly vždy považovány věznice, a to především v Belgii a Francii. V poslední době se však svět zločinu a extremismu prolíná ještě více. „Mnozí z atentátníků a bojovníků ISIS kradli nebo prodávali drogy. Jednoho dne měli zjevení a dali se na islám. To považuji u mnoha příznivců ISIS za symptomatické,“ tvrdí odborník na radikalizaci muslimů Peter Neumann z King College v Londýně. Jak uvádí The New York Times, podobné zkušenosti mají vedle Belgie a Francie také v Německu, kde v Kolíně nad Rýnem mezi lety 2011 a 2014 jeden gang vykrádal kostely, aby mohl finančně podporovat Islámský stát.
Hlavním symbolem prolínání světa zločinu se světem islámského radikalismu nejenom v Belgii je však dvaačtyřicetiletý Maročan Khalid Zerkani zvaný Santa Claus. Stál v čele zmíněného gangu, jehož většinou mladí členové okrádali turisty a zisky z těchto ilegálních akcí byly následně používány na odesílání rekrutů ISIS na bojiště Blízkého východu. Krádeže jsou sice v islámu zakázány, ale vykladači islámu je omlouvají tím, že okrádáni jsou nevěřící a tato činnost slouží k taktickým účelům. Belgické úřady konstatují, že Zerkani je zodpovědný za odeslání nejméně třiceti až čtyřiceti rekrutů z Belgie do Sýrie a Iráku. Jeden z nich, jednadvacetiletý Youssef Bouamar, po svém zatčení přiznal, že jej Zerkani motivoval ke krádežím tím, že tím pomáhá islamistům.
Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.
Zerkani se podle všeho zaměřil na ty, kteří se již v minulosti dopustili drobných přestupků a operoval především v blízkosti neoficiálních mešit v nechvalně proslulé bruselské čtvrti Molenbeek. „Zerkani byl podvodník, který manipuloval s důvěřivými mladíky, jejichž minulost byla spojená s porušováním zákona. Dělal to mimo jiné i pro své vlastní obohacení,“ říká Mohamed Karim Haddad, jehož bratr byl Zerkanim rekrutován a bojuje v Sýrii. Belgické úřady Zerkaniho zatkly v únoru 2014 a v letošním roce byl odsouzen ke dvanácti letům odnětí svobody. Sám vůdce gangu se však dle svých slov cítí nevinen. Jeho právník Steve Lambert odmítl na dotaz amerického deníku případ svého mandanta komentovat.
Příslušné úřady v Belgii a Francii si často stěžují na to, že nemají dostatek nástrojů, aby mohly těmto případům zabránit. Někteří kritici však tvrdí, že pro úřady byly odchody desítek rekrutů ze země naopak požehnáním, protože se tak zbavily problémových jedinců. Policisté, vyšetřovatelé i představitelé muslimské komunity se nicméně shodnou na tom, že jedinci s kriminální minulostí jsou ideálním terčem pro ty, kteří se zabývají náborem bojovníků ISIS. Tito mladíci jsou většinou plní frustrace a „normální“ společnosti se dávno odcizili. To je také případ dvacetiletého Farida, který se v minulosti přátelil s výše jmenovaným strůjcem atentátů v Paříži Abaaoudem.
Během krátkého rozhovoru v jedné ze zakouřených kaváren v Molenbeeku popisuje život mladých muslimů v Molenbeeku jako bezvýchodný. Mnozí z nich se prý cítí vykořeněni a bez příslušnosti k jakémukoli státnímu zřízení. Většina z jeho přátel nepracuje a má za sebou pobyt ve vězení. Zná několik případů svých známých, kteří se sebrali a odjeli bojovat do Sýrie pod vlajkou Islámského státu. „Revoltujeme proti tomuto státu a této společnosti, která nás nikdy nepřijala jako rodilé Belgičany. Bouříme se také proti rodičům a jejich zemím původu. Necítím se být Belgičanem, ale necítím se být ani Maročanem. Podobně to viděl také Abdelhamid,“ říká Farid, který z obav před možnými problémy raději neuvedl své druhé jméno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
