Václav Upír Krejčí je znám jako komik a nutno dodat, že častěji spíše jako komik pro děti. Přesto je jeho pole působnosti širší a nebylo tomu jinak ani v minulosti. Proto je zřejmé, že ho smrt herce Pavla Landovského zasáhla osobně. Svým přátelům na Facebooku k tomu uvedl následující věty.
Psali jsme:
„Zemřel mi kamarád... Pavel Landovský - herec, drsňák, živočišný člověk, co si nenechá nic líbit - naše první společné setkání bylo ve Vídni, kde jsme za bolševika hráli, zavolali jsme mu a pak se sešli. Hrozně jsme tenkrát riskovali: Bolševik měl tenkrát víc estébáků venku za hranicemi než doma. Podle mého to bylo 80 % z řad emigrantů, kterým se tam asi buď špatně dařilo, a nebo si udělali dobrej vedlejšák, práskali na nás a brali za to tučné udavačné. Když jsme přijeli domů, věděli o nás všechno, kde jsme byli, s kým jsme mluvili,“ vzpomněl v sobotu poté, co se zpráva o smrti Landovského rozletěla Českem, Václav Upír Krejčí na sociální síti.
Přiznal, že po letech proto napsal pro TV Novu svůj „Bakalářský příběh“ - a Landovský přijal roli - roli jeho kamaráda…
Landovský byl "svůj" vzpomíná Upír Krejčí
„Tys to napsal, tos mi překvapil, je to pěkný, jinak bych to nevzal. Je to pěkně napsaný, ale já ti na to seru, já to budu říkat jinak…‘ Říkal to jinak, ale byl moc rád, že jsem jeho opravdový kamarád, hlavně před každým záběrem, chtěl, abych mu dokola opakoval o čem to je… a pak tu repliku vyprd, jak malinu a všichni se smáli. ‚Zítra pro mě nejezděte, přijedu sem sám…‘ volal na produkci, produkce překvapená kývala na souhlas. Na druhý den jsme čekali a on nikde, hodinu, dvě… ‚Tak mu už zavolejte‘, nervózní režisér Tibor Szilvazci prosil. Moc dobře věděl, že když on mu zavolá, Landovský ho seřve: ‚Seřval mě včera i předevčírem.‘ „ popsal dál na svém profilu Václav Upír Krejčí své vzpomínky na Landovského.
I tak nakonec bylo nezbytné mu prý přece jen zavolat. “Pane Landovský, kde jste?“
„To je dost že voláte, já jsem zabloudil…“
„A kde jste?“
„No tady v autě a čekám na vás, tak si pro mě přijeďte, blikám jako, že mám poruchu!“
„A v jaké ulici jste?“
„No jsou tu domy, tak dělej děvenko!“
„Pane Landovský, a co vidíte okolo sebe?“
„Auta a domy…“ a zavěsil.
Jak popisuje Václav Upír Krejčí dál, vydal se tedy tehdy řidič Landovského hledat. Když ho přivezli, byl ‚‚nasranej‘ a řekl: „Dokavaď se nenajím, tak netočim. A chci měkkej salám a rohlíky a tady Upírovi to kupte taky…“. Já chytnul jeho manýr a stejně razantně a hlasitě jsem upřesnil. „Já nechci měkkej, já chci tvrdej.“ A on dodal, „…a nechceš natvrdlej?“
Poté pak už následují vážnější slova.
„Děkuji, Pane Landovský, za to, že jste vzal roli mého kamaráda a zahrál jí bravurně a nevím, jestli líp než jsem ji napsal…“ přiznal Upír Krejčí ve svém statusu na sociální síti.
Člověk se od určitého věku musí naučit vyhýbat blbcům
A přidal ještě pár slov, která mi Landovský před časem řekl: „Hele, pamatuj si. Člověk, jak stárne, tak zjistí, že od jistého věku se musí vyhýbat blbcům - je to důsledek toho, že ztrácí fyzické síly a nabývá rozumu. V tomhle věku totiž člověk ví, že blbec je nebezpečnej, že ti může vypíchnout oko, bodnout nožem!“, připomněl s poděkováním „Lanďákovi“.
Pavel Landovský byl disident a signatářem Charty 77. Poté, co výzvu podepsal, odešel v rámci akce Asanace do Rakouska. I tam hrál v prestižním vídeňském divadle Burgtheater.
Psali jsme:
I když herectví nikdy nevystudoval, od 60. let ale působil v divadle, postupně v Šumperku, Klatovech a Pardubicích. Posléze hrál v Národním divadle nebo v Činoherním klubu, kde byl také dramatikem. Do povědomí nejširší části Čechů vstoupil svojí rolí v Černých baronech.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
