„Život běží, určitě si člověk uvědomí, že to není půlka. Protože do 120 let bych tady být ani nechtěl, i když to říkali doktoři, že to bude možné, ale to nevím, jak ti lidé budou vypadat, ale já jsem vlastně napojený na tu muziku. Jsem si říkal, že mě kromě koncertů, které – jak říkal Ivan Král – jsou kyslíkem muzikantů, tak mě baví vlastně tu muziku hledat. Buď ji vytvářet sám, nebo když nemáš nápady a někdo přinese lepší, tak proč si nevzít hit,“ poznamenal k onomu bilancování Koller.

Vzpomínal i na období, kdy byla zakázána „Jasná páka“. „Byl rok 1982 nebo něco takovýho. Kámoš z Jasný páky hrál u Luboše Pospíšila, vzali mě do prvního angažmá a tam jsem se cítil dobře. Jako elév přijdeš mezi profesionály, tak držíš hubu a krok a snažíš se jakoby dělat to, co ti řeknou, respektive to podpořit, jak umíš, ale pak se to nějak brzy rozpadlo a přišli jsme k Leškovi Semelkovi, a pak mě to přestalo taky bavit a přišli kluci ze Žentouru, že jim utekl bubeník, ať s nimi jedu hrát,“ vzpomínal Koller. „Vždycky v každé té kapele, nebo skoro v každé té kapele, včetně Bambini di Praga, došlo k tomu, že se muselo jet hrát na politickou píseň Sokolov. Což bylo silné kafe pro všechny,“ řekl Koller s tím, že Karel Gott tam nikdy nemusel.