„Sněhová kalamita, kterou nelze při zpětném pohledu na konec minulého týdne přehlédnout, byla obrazově velmi užitečná, zejména pro hladové reportéry všech možných televizních vysílačů. Bez ohledu na toto „zuřivé zpravodajství“ si ale dovolím konstatovat, že všichni, kteří byli v terénu, informovali o těchto událostech věcně a prospěšně všechny, kteří se dostali nebo mohli dostat do nějaké šlamastiky,“ uvedl politolog. „Mám osobní zkušenost, a proto si dovolím konstatovat, že vzájemná pomoc a empatie byly v těchto dnech na vysoké úrovni. Jako kdyby nepřítomnost většiny politických reprezentantů (včetně tech nejvyšších) byla uklidňujícím fenoménem těchto několika dnů,“ dodal.

Do tvrdé reality dnešního světa doktora vrátilo až několik výroků, které se objevily díky nekončící a vskutku mravenčí práci některých médií. „Tak jsme se dozvěděli, od autora a média, které nechci citovat, ale jejichž jména budu mít snad na věky uložena ve své paměti, že ‚…s klimatickou změnou se vyplatí bojovat, i kdyby neexistovala!!!‘ Jeden z komentátorů tohoto výroku k tomu dodal slova Karla Havlíčka Borovského: ‚Pane Bože, jsi-li, chraň mou duši, mám-li jakou!‘ A odpověděl tak na všechny otázky, které by snad tato moudrost mohla vyvolat,“ popsal.

Zášť, nenávist a ti správní novináři. Smrtelný koktejl