Dobrovský se narodil 3. února 1932 v Kolíně. V roce 2002 obdržel z rukou prezidenta Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka, byl i nositelem řady dalších ocenění. V jeho životě se odrazily dějiny druhé poloviny 20. století.
Kancléřem exprezidenta Václava Havla byl Dobrovský v letech 1992 až 1996. Do roku 2000 byl pak českým velvyslancem v Ruské federaci.
Zemřel Luboš Dobrovský (1932–2020), novinář, disident a politik, překladatel z ruštiny a polštiny, v letech 1990–1992 československý ministr obrany, později kancléř prezidenta Václava Havla. pic.twitter.com/wfkQDLDrQU
— KnihovnaVáclavaHavla (@KnihovnaVH) January 30, 2020
Dobrovský jako bývalý velvyslanec v Rusku často komentoval především záležitosti týkající se této země. Vytížen byl zejména v časech ukrajinské války v roce 2014. Vyjadřoval se též k hrozbě „nenávisti“ v české společnosti, zejména v souvislosti s běženeckou krizí.
V roce 2018 odmítl převzít Cenu Bezpečnostní rady státu od premiéra Andreje Babiše.
Otec Dobrovského zahynul v koncentračním táboře a on sám koncem 50. let nastoupil do rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj. Po vyhození v roce 1969 pracoval jako skladník, čistič oken a topič. Signatář Charty 77 také redigoval samizdatové publikace.
V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl ministrem obrany rozpadajícího se Československa.
Termín pohřbu podle Michaela Žantovského oznámí rodina.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
