Kalibová na úvod říká, že raději než termín zločin z nenávisti, který je v podstatě doslovným překladem anglického výrazu hate crime, používá slovní spojení předsudečné násilí. Prý lépe vystihuje podstatu věci, tedy předsudek pachatele vůči nějaké skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený člověk nebo věc, která oběti patří. Zločin z nenávisti implikuje silnou emoci, která podle ní nemusí být v útoku obsažena, může to být prý vykalkulovaná racionální volba.
Pod předsudečným násilím si představuje ledacos. Od verbálních útoků nebo šikany online přes fyzické násilí až po vraždy nebo teroristické útoky. Prý si lidé představují, že násilí musí být brutální a fyzické, ale Kalibová tvrdí, že kontinuální šikana může být leckdy mnohem horší. Pro předsudečné násilí je údajně typické, že se mu nelze vyhnout. „Člověk, který se nějak liší, se může v podstatě kdykoliv stát terčem útoku a děje se mu opakovaně,“ tvrdí právnička a dodává: „Předsudečné násilí se zásadně dotýká důstojnosti člověka. Útočí na jeho bytostnou identitu, kterou člověk nemůže změnit.“
Nelíbí se jí, že zatímco útoky motivované rasismem či antisemitismem jsou v Čechách zaznamenávané a tvrději postihované, tzv. homofobní útoky v českém zákoně jako kategorie nejsou. „Český trestní zákoník poskytuje specifickou ochranu pouze pěti skupinám osob – lidem napadeným z důvodu jejich rasy, národnosti, etnicity, víry nebo ateismu a politického přesvědčení,“ míní Kalibová. Ale jiné skupiny chráněné zákonem nejsou. „Jedná se zejména o osoby napadené z důvodu sexuální orientace, zdravotního stavu, věku, sociálního postavení či bezdomovectví. Zatímco u první skupiny osob zákon funguje tak, že se automaticky navyšuje trestní sazba zhruba o jednu třetinu, u druhé tomu tak není,“ dodává právnička. Je to prý disproporce, kterou je potřeba odstranit.
Fotogalerie: - Pochod Prague Pride 2017
Češi prý také útočí na obránce lidských práv. „Po Romech a muslimech jsou lidé hájící lidská práva třetí nejzranitelnější skupinou v kontextu násilí z nenávisti v České republice,“ odvolává se na statistiky své organizace Kalibová. Pokud jde o formu, jak Kalibová zmiňovala, orgány činné v trestním řízení mají tendenci posuzovat hlavně brutalitu útoků. Podle ní je to špatně. „Dnes se hate crime častěji projevuje v online prostředí, které je stejně brutální a budící hrůzu. Pak se objevují také dlouhodobé verbální útoky a šikana. Je proto nutné se věnovat všem útokům a nesrovnávat je přes tu brutalitu,“ tvrdí.
Až do roku 2014 prý nebyli muslimové napadaní. „V roce 2015 se to zlomilo. Začaly útoky na mešity, protimuslimské demonstrace a zároveň útoky na osoby, které pachatel považuje za muslimy – typicky ženy s šátkem,“ říká právnička. Prý tyto útoky oběti raději nechtějí řešit a uzavírají se do sebe. Popisuje jeden z obranných mechanismů: „U svých klientek muslimek jsme zaznamenali zajímavý bezpečnostní mechanismus, kdy místo šátku začaly nosit čepice a turbany, aby se příliš nelišily a současně měly pokryté vlasy. Já osobně to považuji za šílený projev toho, jak je to tu pro ně nebezpečné a je mi z toho úzko.“
Pokud jde o obránce lidských práv, zde jsou prý obtěžované zejména ženy. „Ženy – ředitelky a lídryně různých lidskoprávních organizací – se stávají terčem sexualizovaného verbálního násilí, zastrašování znásilněním,“ tvrdí Kalibová. Také jsou terčem nadávek cílících na jejich zjev a sexuální orientaci. A pokud si stěžují policii nebo státnímu zastupitelství, tak jim je prý odpovězeno, že to je jejich práce či že se nejedná o nic závažného. „Přičemž náš trestní zákoník postihuje i takové projevy nenávisti, které setrvají na verbální úrovni. Pachatel by za to měl být právem postižený,“ míní právnička.
„Často právě u nefyzických útoků dochází k jejich podceňování, trestní řízení není zahajováno nebo je zastavováno,“ dodává. Druhá věc je, jakým způsobem pachatele těchto činů trestat. „Pokud ty činy nejsou opakované nebo brutálně zastrašující, neměli by lidé chodit do vězení,“ myslí si Klára Kalibová. Z podmíněných trestů si prý pachatelé dělají legraci. Kalibová by byla spíše pro tresty obecně prospěšných prací vykonávané v určitých institucích. „Kdyby se dobře zvolil obecně prospěšný trest, což předpokládá, že ho jde ten člověk vykonat do nějaké instituce nebo organizace, která na něj vyvíjí výchovný tlak, tak má možnost svůj čin nějak nahlédnout. Neměl by být problém umístit člověka, který se vyjadřoval nenávistně na internetu, například do památníků v Lidicích, Letech nebo do Muzea romské kultury, aby tam odčinil újmu, kterou mohly jeho projevy způsobit,“ zasazuje se o změnu trestů právnička. Prý mají lidé litovat svých činů nikoliv proto, že porušili zákon, ale protože ublížili lidem, kteří něco někde zažili nebo jsou jiní. Zaútočili na člověka, který je stejný jako oni, a oni ho sami označili za méněcenného, upozorňuje na podstatu věci Kalibová.
Fotogalerie: - Roma pride 2012
Ůdajně se situace v ČR změnila o trochu k lepšímu po odsouzení pachatelů nenávistných komentářů a výhrůžek vůči rapperovi Radku Bangovi. „Je důležitá ta zpráva veřejnosti, že za takové projevy je člověk chytitelný a odsouditelný,“ myslí si Kalibová. Pak prý lidé přestanou takové věci dělat.
Psali jsme:
autor: kas
_profil_top.jpg)