Kalibová na úvod říká, že raději než termín zločin z nenávisti, který je v podstatě doslovným překladem anglického výrazu hate crime, používá slovní spojení předsudečné násilí. Prý lépe vystihuje podstatu věci, tedy předsudek pachatele vůči nějaké skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený člověk nebo věc, která oběti patří. Zločin z nenávisti implikuje silnou emoci, která podle ní nemusí být v útoku obsažena, může to být prý vykalkulovaná racionální volba.

Pod předsudečným násilím si představuje ledacos. Od verbálních útoků nebo šikany online přes fyzické násilí až po vraždy nebo teroristické útoky. Prý si lidé představují, že násilí musí být brutální a fyzické, ale Kalibová tvrdí, že kontinuální šikana může být leckdy mnohem horší. Pro předsudečné násilí je údajně typické, že se mu nelze vyhnout. „Člověk, který se nějak liší, se může v podstatě kdykoliv stát terčem útoku a děje se mu opakovaně,“ tvrdí právnička a dodává: „Předsudečné násilí se zásadně dotýká důstojnosti člověka. Útočí na jeho bytostnou identitu, kterou člověk nemůže změnit.“

Nelíbí se jí, že zatímco útoky motivované rasismem či antisemitismem jsou v Čechách zaznamenávané a tvrději postihované, tzv. homofobní útoky v českém zákoně jako kategorie nejsou. „Český trestní zákoník poskytuje specifickou ochranu pouze pěti skupinám osob – lidem napadeným z důvodu jejich rasy, národnosti, etnicity, víry nebo ateismu a politického přesvědčení,“ míní Kalibová. Ale jiné skupiny chráněné zákonem nejsou. „Jedná se zejména o osoby napadené z důvodu sexuální orientace, zdravotního stavu, věku, sociálního postavení či bezdomovectví. Zatímco u první skupiny osob zákon funguje tak, že se automaticky navyšuje trestní sazba zhruba o jednu třetinu, u druhé tomu tak není,“ dodává právnička. Je to prý disproporce, kterou je potřeba odstranit.