A než někdo mávne rukou, že „jde jen o reklamu“, máme čerstvou domácí zkoušku téhož. Karel Šíp teď sklízí bídu za vtip ve svém pořadu. Pointa: „U soudu stojí chlap za znásilnění a soudkyně se táže na obhajobu. Chlap odpoví, že kdyby měl u sebe baterku, nestalo by se to.“ Všichni „dobří“ a „uvědomělí“ se okamžitě shodli, že takové vtipy už jsou dnes za hranou.

Co k tomu říct: pokud je hranou to, že se někdo cítí dotčený, pak jsme si z humoru udělali minové pole. A čím víc lidí bude trvat na tom, že společnost se má řídit jejich momentálním pocitem, tím míň prostoru zůstane pro humor – a nakonec i pro normální debatu. 

Humor se nedá dělat na vodítku

Dělat dobrý humor nikdy nebylo snadné. Milan Markovič si nedávno povzdechl, že žijeme v době, kdy se bavič baví víc než divák. Inteligentní humor vytlačují scénky, které rozesmějí hlavně tvůrce, protože klaun je za smích placen. Teď k tomu přidáváme další level: poslední generaci skutečných bavičů (neklaunů) ještě peskujeme, jestli je ten který vtip „správný“.