Zlá doba, občas bída a naštvanost. Zasvěcení lidé otevřeně o životě v Česku

Analytik Jan Herzmann upozorňuje, že společnost jako celek, pokud jde o materiální stránku, je na tom dnes jednoznačně lépe, ale tento obecný trend se netýká všech. „Jsou skupiny lidí, které jsou ve velkých problémech, ať už jsou to nezaměstnaní, matky samoživitelky nebo někteří starobní důchodci,“ prohlásil. I když nositeli nespokojenosti nejsou podle něj většinou skupiny, které mají věcný důvod k nespokojenosti, ale lidé, kteří na tom nejsou tak špatně, nemají existenční problémy, jen se jim nedostává takového zlepšení životní situace, jaké by si přáli a očekávali.

Vystoupení ekonoma Münicha v ČT ZDE

Máme tendenci pamatovat si jen věci dobré

Podle ekonoma Daniela Münicha lidé vnímají změny týden od týdne, měsíc od měsíce, ale co bylo před lety, si už příliš nepamatují. Proto si prý tolik neuvědomují, že životní úroveň je vyšší než za socialismu. „Určitě je pravda, že lidé si už nepamatují, jak se měli před dvaceti lety. My máme sklon, který je mnohdy užitečný, pamatovat si z minulosti jen věci dobré a na ty špatné zapomínat,“ vysvětlil fungování lidské psychiky psycholog Viktor Bosák.

I když se lidé mají materiálně líp než dříve, mají pocit, že se mají hůř, byť to tak zjevně není. Určitou roli podle něj hraje to, že se otevírají výrazně sociální nůžky. „Rozdíly ve společnosti jsou větší, než byly za komunistů, a to sehrává také roli, protože máme tendenci srovnávat se s jinými. Lidé vidí, že jejich sousedé nebo přátelé mají luxusní auta, někdo dokonce vrtulník, v obchodech je obrovská nabídka zboží, všude se objevuje podbízivá reklama, což dříve nebývalo, a když na lákavé zboží lidé nemají, je to problém,“ uvádí psycholog. Ale dodává, že v lidské povaze je touha jít dál, nespokojenost s daným stavem je u lidí přirozená, koneckonců proto se lidstvo posouvá kupředu. Máme to prostě zakódované.

Nespokojenost je jedním z hnacích motorů lidstva

Analytik Jan Herzmann se slovy psychologa souhlasí: „Skutečně je to tak, že v lidské nátuře je touha po neustálém zlepšování podmínek života, a dosažená úroveň je po čase vždycky brána jako samozřejmost, prosazuje se touha po dalším zlepšení,“ vysvětlil. U řady lidí, když zlepšení nepostupuje dostatečně rychle, dochází ke frustraci a deziluzi. „Takový mechanismus funguje a my už si nepamatujeme vlastní problémy z let před rokem 1989 nebo třeba z konce 90. let, nepamatujeme si, co jsme si nemohli dovolit, ale naopak si pamatujeme to, co jsme si dovolit mohli, a chceme stále víc. A takhle lidstvo stále funguje, filozofové říkají, že nespokojenost s daným stavem je jedním z hnacích motorů lidstva,“ konstatuje Herzmann.

Lidé nevnímají zlepšení jako pokrok, ale jako samozřejmost

Jan Herzmann souhlasí s ekonomem Münichem, že roste kupní síla, zvyšuje se potenciální nabídka na trhu, a to zejména v oblasti služeb. „Ani ne tolik v krátkodobém horizontu, ale ve střednědobém. Proti stavu před deseti lety je tu značný pokrok. Ale lidé zlepšení dnes nevnímají jako pokrok, ale jako samozřejmost,“ řekl ParlamentnímListům.cz analytik. Také ekonom Münich uvádí, že lidská nátura je nespokojená, když se nemá stále lépe. „Oni jsou často nešťastní proto, že si závidí. Nebo vidí korupci,“ míní ekonom.

Psycholog Viktor Bosák nemyslí, že by v rostoucí nespokojenosti tolik hrála roli závist, jak se často říká. „To jsou řeči, že jsou Češi závistivější než jiné národy, je to jen házení špíny, žádný seriózní výzkum v tomto směru jsem neviděl. Možná to tak je, ale nevím, z čeho tato tvrzení vycházejí,“ prohlásil. Ale připustil, že v nás je hodně zakořeněné rovnostářství. „My jsme takoví „plebejci“. Nedokážeme se smířit s tím, že se nemáme všichni stejně dobře nebo stejně špatně,“ říká. A samozřejmě může hrát v sílící frustraci lidí roli, že vidí různé kauzy, jak nepoctivě přišli někteří podnikatelé k miliardovým majetkům.

Ekonom lakuje situaci narůžovo, lidi jsou bez práce

Ale Bosák je přesvědčen, že ekonom Münich lakuje situaci trochu narůžovo. „Ekonomická situace není dobrá, nesmíme zapomínat, že je 600 tisíc lidí bez práce, desítkám tisíc dalších lidí hrozí letos propuštění ze zaměstnání, přibývá lidí, kteří se dostávají do finanční nouze,“ namítá Viktor Bosák, protože se s podobnými zoufalými případy setkává ve své ordinaci. Lidé se podle něj snaží za každou cenu udržet životní standard, který měli ještě před třemi roky, protože se prý nikomu nechce jít se životní úrovní dolů.

„Srovnáváme, jak jsme se měli před dvěma, třemi lety, ale srovnávat, jak jsme se měli před pětadvaceti lety, už nedokážeme, je to příliš dávno. A za poslední dva, tři roky reálné mzdy klesly, protože životní náklady jsou stále vyšší, lidé to zachraňují půjčkami a pak jim hrozí exekuce majetku,“ dodává. Skutečnost, že máme sedmou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, podle Bosáka našim nezaměstnaným nepomůže. Spousta lidí se má podle něj objektivně hůř než před pár lety.

Nejspokojenější jsou Indiáni v Amazonii

Ale nespokojenost není způsobena jen materiální stránkou. „I když je životní úroveň dnes nepochybně lepší, jiná otázka je kvalita života. Dnes j větší spěch, stres, nejistota,“ připomněl negativa dnešní doby Jan Herzmann. A psycholog doložil výsledky výzkumů, že na spokojenost lidí mají vliv různá kritéria. „Pamatuji si, že v hodnocení spokojenosti zemí vyhrál nějaký africký stát, a pokud se dělají výzkumy po nějakých menších skupinách, nejlépe dopadají Indiáni v Amazonii. A nejhůř dopadají státy, které jsou považovány za bohaté a vyspělé, ty se umisťují až na konci žebříčků. Pocit životní spokojenosti totiž není v úzkém vztahu s materiálnem. Je důležité, co člověk vidí kolem sebe, jaké jsou hodnoty společnosti, ve které žije. Kde hodnotové žebříčky nejsou spojeny tak s materiálnem, tam se lidé cítí daleko líp,“ prohlásil Bosák.

Chybí pocit jistoty a bezpečí

Psychiatr Jan Cimický vidí zásadní rozdíl v tom, že i když dnes životní úroveň ve srovnání s dobou před dvaceti, třiceti lety objektivně narostla, v prožívání člověka se objevily určité prvky, na které není připraven. „Pro život člověka je důležitý pocit jistoty, bezpečí a snadné orientace v prostředí. Když je tohle narušeno, necítí se dobře, není v pohodě a začíná si stěžovat,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz. Známý psychiatr dodává, že jistota, kterou nabízela předcházející doba, dneska neplatí. „Chybí jistota pracovní, sociální, zdravotní. Lidé se bojí, že když onemocní, léky budou drahé a nebudou si je moci dovolit. Z médií se na nás valí negativní informace, které člověka frustrují. Po dvaceti minutách zpravodajství se každý cítí jako zpráskaný pes, protože je v té nejistotě ještě utvrzován,“ kritizuje Cimický příval negativních zpráv v médiích.

A jaký může mít dnes člověk pocit bezpečí? „Nejde jen o obavu, že je dnes větší pravděpodobnost než v minulosti, že budete na ulici zbit nebo okraden, ale navíc máme pocit, že naše bezpečnost je ukrajovaná, že se může někdo dostat na naši bankovní kartu a vybílit nám konto, že když nebudu opatrný, přijdu i o střechu nad hlavou. Stačí, když si nevšimnu tři roky, že mi někdo ukradl barák, a už mi za tři roky nepatří,“ nediví se zvyšující se nespokojenosti ve společnosti lékař.

Nápor vydrží jen opravdu odolní jedinci

Snadná orientace v prostředí už podle vyhledávaného psychiatra vůbec neexistuje. „Když se podíváte na postoje lidí k jakékoli situaci, tak z toho vyplyne, že nevěří nikomu a ničemu, zejména politikům, ať už jsou pravicoví nebo levicoví,“ konstatuje Jan Cimický. Když se to shrne, je podle lékaře evidentní, takový nápor vydrží jen opravdu velmi odolní jedinci. Těm, kdo mají nějaké potíže, bojí se, že přijdou o práci, jsou mírně nemocní, nebo musí splácet hypotéku, ukrajují starosti z psychiky další procenta. Pak prý stačí, aby se posunul čas, změnil tlak nebo teplota, a člověk začne mít problémy. „Protože organismus, který je rozkolísaný, musí vynakládat určitou energii, aby fungoval. A když dojde k nějaké změně tlaku nebo teploty, potřebuje větší energii na to, aby udržel harmonii, ale té už se mu nedostává. To se projeví nejdřív tělesnými obtížemi, nespavostí, únavou, špatnou koncentrovaností nebo bolestmi, a nakonec se dostaví úzkosti nebo deprese,“ varuje Cimický.

Co pomůže proti frustraci? Přátelé, umění, příroda

A jak se proti sílícímu napětí a frustraci bránit? „Je možné zakázat poslech zpráv nebo četbu novin v rámci zachování zdraví, ale ony ty negativní věci k vám stejně dojdou,“ říká psychiatr. Ale nabít baterky a udržet nějakou vnitřní pohodu lze kontaktem a komunikací s přáteli, poslechem dobré muziky nebo četbou knížky, podle toho, co koho zajímá. Pomůže i pobyt v přírodě. „Spousta lidí zase jako před třiceti lety utíká na chaty a chalupy, protože mají pocit, že se v přírodě nadechnou,“ potvrzuje Cimický. Kdo ve víru vydělávání peněz a honbou za materiálními požitky zapomene na relaxaci nutnou k obnově sil, skončí prý dřív nebo později v ordinaci. „Příliv lidí, kteří jsou rozkolísaní, je obrovský,“ potvrzuje psychiatr, že ne všichni lidé patří k těm odolným, proto musí vyhledat pomoc odborníků.