Kdysi kdosi napsal, že válka je nejtěžší zločin. Jestliže úchylák zavraždí člověka, je to trestný čin, a je za něj potrestán. Jestliže ale úchylák vstoupí do armády a zcela plánovitě vraždí tisíce lidí, najednou to není zločin, ale hrdinství. Chápu, že úchylák se při odvodu do armády těžko pozná. Co s tím? Co dělat v případě, jestliže tzv. hlava státu je úchylák? Možná by stálo za to obnovit mezinárodní soud v Norimberku. V celém světě se neustále mění "přátelé nejvěrnější". Když současný "přítel nejvěrnější" napadne jiný suverénní stát, najednou to není agrese ani porušení mezinárodního práva, ale "boj za mír". Když ale "přikázaný nepřítel" udělá to samé, je to agrese, a je na něj uvaleno embargo. Jediné řešení je, že nebudou války a úchyláci tím pádem nebudou mít možnost pro hromadné vraždy. Všechny státy křičí, že bojují za mír, a přitom se předhánějí ve zbrojení.  Nemělo by se zbrojení ukončit, a místo toho dbát na přísné dodržování mezinárodních zákonů? A když některý stát nedodržuje zákon - žádné falešné sankce, ale naopak ho přísně potrestat. Ale tak, aby to agresor pocítil nejenom ekonomicky, ale také politicky. Padni, komu padni. Tím se také nabízí otázka, co dělá OSN? Kde jsou mírové jednotky OSN? Kde je Mezinárodní červený kříž? Existují ještě vůbec? Co říci na závěr? Dovolte nám, abychom troufale upravili písničku kterou zpíval Jiří Schelinger. Písnička je nadčasová, a platná i dnes. "Ukrajina hoří. Matčina náruč dítě svírá. Ukrajina hoří! Řekni mi světe proč umírá! Zalkneš se hanbou!"