Ano, je to tak, ještě nedávno to bylo nemyslitelné. Slovensko platící už jeden a půl dekády Eurem bylo sice už od dob Československa vždy o fous chudší, než naše republika, ale stále na hony vzdálené chudobě Ruské federace. A pobaltské země – Litva, Lotyšsko a Estonsko (též platící Eurem) byly předkládány jako ekonomičtí tygři, kteří se vyšvihli z bídy postsovětského prostoru. Dnes už tomu tak není. Nejchudší z tohoto trojlístku – Lotyšsko, je v hrubém domácím produktu na obyvatele podle parity kupní síly na 48. místě na světě a je tedy už chudší, než Ruská federace nacházející se o pět příček výš, navíc těsně v závěsu za dalším „pobaltským tygrem“ – Estonskem. Pouze Česká republika, Slovinsko, Litva a Polsko mají z bývalých socialistických zemí nad Ruskem ještě slušný náskok, rozdíl se ale každým rokem zmenšuje. Naopak, „staré“ kapitalistické Řecko je chudší, vklíněno mezi Slováky a Lotyše.

Co to znamená? Bohužel jen jediné, že země Evropské unie postupně chudnou v porovnání se zbytkem světa, který je nemilosrdně dohání a předhání. Někdo by mohl namítat, že je to z důvodu vysoké startovací úrovně členských zemí, ve které se tempo růstu nedá udržet. To však ihned vyvrátíme příkladem Spojených států amerických (USA), u kterých se dynamika růstu nesnížila, a dnes jsou v celosvětovém pořadí dokonce před Dánskem. Výše jsou z Evropy pouze malé země, jako je Lucembursko, Švýcarsko či Norsko, či ve světě státečky, jejichž bohatství je postaveno na úzkém zaměření ekonomiky, například Katar nebo Monako. Velké evropské ekonomiky jako je Německo, Británie či Francie se nejen nemohou v HDP na obyvatele podle parity kupní síly s USA vůbec rovnat, ale celková velikost jejich ekonomik (celkový HDP) už zaostává za Ruskem – Německo trochu, ostatní výrazně. A toto před pár lety bylo nemyslitelné.

Jak je možné, že země Evropské unie tak chudnou? V první řadě je to neefektivní a byrokracií přebujelý systém „vlády“ komisařů a evropského parlamentu. Tito komisaři navíc nemají ve světě žádný respekt, vzpomeňme na letošní návštěvu vysoké představitelky pro zahraniční politiku (de-facto ministryně zahraničí EU) Kaji Kalas v USA, kde měla jednat na plánované schůzce s americkým ministrem zahraničí Markem Rubiem o situaci na Ukrajině. Po několika marných pokusech z její strany jí ministr oznámil, že nemá čas se s ní setkat a (ne)milá paní letěla zase zpět do Evropy. Šéfku evropské komise Uršulu von der Lejnovou v Číně zase přivítali tak, že neměla ani připraveno křeslo pro jednání s členy čínské vlády s francouzským prezidentem Macronem, se kterým do Číny cestovala. Komisaři se tak nějak tlučou dohromady s premiéry jednotlivých zemí, ti se snaží uzmout trochu moci pro sebe a vlastně tak tříští síly celku.

Evropská unie dále propaguje Zelený úděl (Green deal), který nikdo jiný na světě nedodržuje a celá věc tak nemá žádný význam vzhledem k zanedbatelnému poměru počtu obyvatel EU ke zbytku světa, jen zdražuje místní výrobu. V neposlední řadě je to technologická, vojenská a ekonomická závislost na Spojených státech, která poslední léta už přešla do podoby čirého vazalství, nijak se nelišící od někdejší naší závislosti na Sovětském svazu. Jestliže před dvaceti lety měla každá americká korporace celosvětového významu prakticky v jakémkoliv oboru svého konkurenta buď v Německu, Francii či Itálii, dnes evropští konkurenti vymizeli a naopak vznikli jiní v Asii a dokonce i v Rusku. Americká vláda se navíc chová poměrně nepřátelsky, nutí země EU kupovat drahý plyn a americké zbraně, plynovod Severní proud byl záhadně vyhozen do povětří půl roku poté, co americký prezident Biden prohlásil, že tento plynovod nebude existovat a že Američané na jeho „zastavení“ prostředky mají. Nic se v Evropě neřešilo, přitom to byl akt státního terorismu nejvyšší úrovně. Tak se chová vazal. USA také aktivně přetahují velké evropské firmy na své území, protože tam je situace s energiemi jiná, výrazně lepší. Tak se chová kamarád a spojenec? Přesto bychom neměli spílat současnému americkému prezidentovi a spíše bychom mu měli být vděční. Na rozdíl od svého předchůdce se snaží konflikty deeskalovat, prostě jen hájí zájmy svých voličů.