Požadavkem doby bylo dát jasné věroučné a morální směrnice proti herezím neomodernismu a demoralizaci. Místo obnovy křesťanství přišel opak. V programu Jana XXIII., v tzv. aggiornamentu, byl zahájen proces otevření se světu. Jeho vyvrcholením je dnes heretická exhortace Amoris laetitia, která likviduje objektivní morální normy.

Jak je možné, že na II. vatikánském koncilu byla vyhlášena hereze synkretismu s pohanstvím a rovněž hereze, že náš Bůh je totožný s pohanským měsíčním bůžkem z Mekky?

Některá sezení v průběhu druhého zasedání roku 1963 byla statisticky zkoumána. Shromáždění v aule se zúčastnilo v průměru 2135 biskupů. Z nich zasáhlo svými připomínkami do debaty jen něco málo přes 200, tedy zhruba 10 %. Ostatních 90 % nikdy nepromluvilo a omezilo se pouze na poslouchání a hlasování. Je to podobné, jako při mnohých biskupských konferencích, kde vede jakýsi skupinový duch, který vyvíjí tlak na většinu biskupů, aby akceptovala postoje aktivní menšiny zaměřené k přesným cílům.