V Druhém pohledu se pokaždé, když vidím nějakou chybu protistrany, snažím okamžitě položit si otázku, jestli se nedopouštím téže chyby. Když jim dávám jedovatou otázku, ptám se, jestli by neseděla i na mě. Když jejich strana vystupuje fanaticky, ptám se, jestli by nás oni nemohli stejně dobře označit za fanatiky.

To není žádný mimořádný fígl. To je naprostý základ racionality. Pokud žijeme ve světě, kde existují objektivní fakta, pak nemůže být měřítkem jen můj vlastní pohled.

Stejně je tomu s válkou.

„Rusko rozumí jen řeči síly!“ No dobrá, ale není to tak, že Německo rozumí jen řeči síly? A že Francie rozumí jen řeči síly? A že Dánsko rozumí jen řeči síly?