Patří totiž do rangu 20 nejvýznamnějších politických technologů v zemi. Čtení je to zajímavé. Ne, že by konformní politolog prozradil státní tajemství, nebo nastavil bůhví jak ostré zrcadlo realitě.

Je to ale solidní inventura, která poslouží jako pomocná šifrovací tabulka k lepšímu pochopení toho, co se v Rusku děje. Rozhodně nepřekvapí základní postulát Minčenka: Rusko řídí, tak jako v sovětských dobách, jakési úzké politbyro. Jen rudé bolševické knížky jeho členové vyměnili za lobbistické průkazy. Osmičlenný řídící orgán prý nahradil předchozí tandem prezident-premiér.

Pravděpodobnější je, že Putinova lóže oslabená čtyřletým azylem na úřadu vlády, nemohla jen převzít otěže v provizorním kremelském předsednictvu, ale byla nucena, jako splátku za volební vítězství, vytvořit širší konsensuální politbyro. Mimochodem povahou stejné, avšak užší a ve svých zájmech kompaktnější, vládlo už ve druhém funkčním období Putina. Současné vedení má mít tedy minimálně už osm politických, ekonomických, bezpečnostních a byrokratických oligarchů.