Letošní „oslavy“ 17. listopadu proběhly tak, jak jsme někteří čekali. Z Národní třídy tryskala koncentrovaná nenávist všech, kteří 17. listopad „vlastní“. Na Staroměstském náměstí byl „revolucionarizován“ dav. V průběhu celého dne jsme sledovali demonstraci zapšklého spojenectví části rádoby uměleckých elit, „spřízněných“ politických sil a „spojenců“ z veřejnoprávních médiích proti výsledkům parlamentních voleb. A aby toho nebylo málo, prezident republiky s komunistickou minulostí, ale s frenetickou podporou „majitelů Listopadu“ uctil odkaz protikomunistické demonstrace z roku 1989. Nad tím vším, v den významného státního svátku, ukrajinské a evropské vlajky.

V nedůstojnosti, s jakou je každoročně zneužíván svátek 17. listopadu skupinou „sebevyvolených“, zcela zaniká (a tvrdím, že záměrně) skutečný historický význam tohoto dne – pohřeb pražského medika Jana Opletala, nebezpečně postřeleného na manifestaci dne 28. října 1939. Tehdy 17. listopadu tisíce studentů dorazily z Albertova až na Staroměstské náměstí a do Kaprovy ulice. Tam zasáhlo komando SS. Před německou brutalitou tehdy stydla krev.

Všechny české vysoké školy zavřeny na tři roky (s úmyslem je nikdy Čechům nevrátit), devět studentských předáků bez soudu popraveno, 1200 studentů okamžitě odvlečeno do německých koncentračních táborů. Národ tehdy okamžitě pochopil, že německá represe na intelektuální mládí je útokem na mozek národa. Výsledkem bylo uvědomění si, že ráz 17. listopadu je namířen proti Čechům vůbec, což vyústilo ve sjednocení téměř celého národa do řad odporu proti Němcům.