Co se nyní v Kazachstánu odehrává, je velmi podezřelé, a zavání pučem osnovaným ze zahraničí. Zvláště podivný je extrémně rychlý vývoj událostí, jakoby vše bylo naplánováno a předem připraveno.
Politika vojenského obkličování Ruska se posunula na další level a po zpackaném pokusu o změnu režimu v Bělorusku a ukrajinské krizi, která dosud není u konce, vypukly nepokoje v zemi, která je z post-sovětských států nejbližším spojencem Moskvy. Je třeba si uvědomit strategický geopolitický význam Kazachstánu, který tvoří měkký podbřišek Ruska. Podkopání stability této středoasijské republiky a změna její zahraničně-politické orientace by znamenala mimořádný zásah do bezpečnostní situace na jižní ruské hranici a v celém regionu centrální Asie.
Kazachstán je rozlohou druhá největší post-sovětská republika, která ze SSSR vystoupila jako poslední, s Ruskem má nejdelší hranici a více než pětinu obyvatel tvoří etničtí Rusové. První prezident Nursultan Nazarbajev orientoval zemi na spolupráci s Moskvou a prosadil vstup do Eurasijského ekonomického svazu, který tvoří Rusko, Bělorusko, Arménie a Kyrgyzstán. V této politice pokračuje i současná hlava státu Tokajev. Z post-sovětských středoasijských republik je Kazachstán nejbohatší a má nejvíce nerostných surovin, zejména uran, ropu a zemní plyn. Na východě sousedí s Čínou. Skvělý cíl pro „barevnou revoluci“ za účelem změny zahraničně-politické orientace a ideální potenciální kandidát na členství v NATO.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV