Nespokojení penzionovaní důstojníci
Na začátku prosince loňského roku se u příležitosti 42. výročí ratifikace španělské demokratické ústavy 271 důstojníků ve výslužbě podepsalo pod manifest kritizující levicovou koalici a varující před ohrožením jednoty země. Ministryně obrany byla vyzvána ke „změně politického kurzu“. Manifest byl publikován krátce poté, co do médií unikla soukromá konverzace penzionovaných důstojníků letectva, kteří označili generála Franca jako „nenahraditelného“ a volali po likvidaci 26 milionů „zkurvysynů“, čímž měli na mysli více než polovinu španělské populace nesdílející jejich ultrapravicové názory. Někteří penzionovaní důstojníci rovněž poslali králi Filipovi VI. dopis, kde mu vyjádřili loajalitu a současně útočili na Sánchezovu socialistickou vládu. Bývalý letecký důstojník José Ignacio Domínguez, který odmítl dopis podepsat, řekl, že „se jednalo o pokus zainteresovat panovníka na svržení vlády“. Značný odpor pravice vzbudila i vládou iniciovaná exhumace ostatků Francisca Franca a jejich převoz z Údolí padlých do rodinné hrobky na madridském předměstí. Jak vidno, nenávist z dob občanské války a následné diktatury je ve španělské společnosti stále přítomná. Vzpomeňme, že v roce 1981 se nespokojení vojáci pokusili provést coup d’état a svrhnout zákonnou vládu, avšak král Juan Carlos I. jim v tom zabránil.
Armáda: bašta pravice a monarchismu
Rostoucí vliv extrémní pravice uvnitř i vně armády má několik příčin. V první řadě se nejedná o nic nového, protože autoritářské a caudillistické tendence jsou pro ozbrojené síly španělsky hovořících zemí typické. Dále je třeba vzít v úvahu, že při přechodu Španělska k demokracii po pádu diktatury v polovině sedmdesátých let zůstala armáda – věrně sloužící fašistickému režimu – zcela nedotčena jakýmikoliv změnami. Tradiční odpor armády k politické levici a republikánství souvisí i s katalánským separatismem, který je v posledních letech na vzestupu a důstojníci podezřívají vládu z přílišné vstřícnosti vůči stoupencům nezávislosti Katalánska. Byl to právě Franco, jenž velmi tvrdě potíral národnostní menšiny – Katalánce, Basky i Galicijce – a důsledně posiloval unitární stát. Vrchol separatistických tendencí v roce 2017 se stal bodem zlomu v ozbrojených silách, které se začaly považovat za jediného obránce jednoty Španělska.
Krajní pravice znovu na scéně
Vůbec poprvé se od nastolení demokracie prosazuje skutečná krajně pravicová politická strana hlásící se otevřeně k odkazu diktatury. Nacionalistické uskupení Vox ve volbách 2019 se ziskem 15,1 % a 52 mandátů skončilo na třetím místě za dvěma tradičními stranami – socialisty a lidovci. Není náhodou, že nejvíce příznivců má mezi příslušníky ozbrojených sil a v regionech, kde se nachází vojenské základny. Členové a sympatizanti Vox si každoročně připomínají výročí Francova narození i úmrtí a na jejich mítincích se rozdávají suvenýry s podobiznami generalissima. V průzkumech stranických preferencí si Vox udržuje stabilní třetí místo a podporu kolem 15 % respondentů. Krajní pravice mj. odmítá restriktivní vládní opatření proti pandemii v podobě omezování individuálních práv občanů, jako je např. svoboda pohybu a také příliš vstřícnou vládní imigrační politiku.
Nereálnost puče v členské zemi EU
Ministryně obrany Margarita Robles i vrchní velitel ozbrojených sil se shodli na tom, že postoje vojáků ve výslužbě nereprezentují názory španělské armády, která je politicky neutrální a že tyto postoje poškozují její obraz u veřejnosti. Někteří aktivní důstojníci se však považují za jakousi pretoriánskou gardu a neuvědomují si svou povinnost být loajální jakékoliv vládě vzešlé z demokratických voleb. Jediné, co jim brání v osnování státního převratu, je skutečnost, že nemají podporu většinové veřejnosti a narazili by na odpor Evropské unie.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
