Hned po ránu jeden mladík v našem domě, kde svoji činnost prováděla uklízečka, vysmrkal se a ubrousek odhodil na schody. Po dotazu uklízečky proč to udělal, odvětil – Běž do pr..., babo! Při vysypání odpadků do kontejneru vedle mne zastavilo drahé auto a jeho šofér začal do kontejneru odhazovat pytle odpadků. Na moji otázku, zda v domě bydlí, odeslal mě rovněž do pr.... Po chvíli vidím na Václavském náměstí ženu, která cosi dojedla a odhazuje papír i s táckem na chodník. Vedle ní kráčela asi dvanáctiletá dcerka, a tak se poučila, jak se má chovat. V tramvaji zase nikdo z mladíků neopustil sedadlo určené pro invalidy, a tak ženu o dvou berlích uvolnil sedadlo téměř osmdesátník s rozbitou nohou a novou chlopní v srdci. Jiný mladý muž si na sedadle vedle sebe hlídal odložený ruksak. Mám pokračovat? Asi je to už zbytečné, protože čabajského žití klepe na dveře.