Tak jsem se nedávno dočetl, že důstojníci za starého režimu byli ochlastové s červenými nosy a neschopní! Na základě osobních zkušeností z Přerova (VÚ 6200, samostatný letecký pluk) mohu tvrdit opak.

„Kluci, vstávejte, je válka!“, prásklo na cimře v Želatovických kasárnách 21. srpna 1968 před budíčkem, u dveří stál kapitán Zdeněk Konopásek. Jako vždy předpisově ustrojen a hleděl na nás pozornýma hnědýma očima. Chvíli nám trvalo, než jsme zaznamenali, obsah sdělení. Při dalších větách „o bratrské pomoci Varšavské smlouvy“ jsme začínali pomalu chápat.

Zdůraznil, že si budeme plnit své povinnosti leteckých mechaniků i za této situace. Tedy v režimu, který se bude odvíjet od reálných možností. Příjezd k hangáru byl ilustrován tankem, který nebyl náš, a mířil na vjezd ze vzdálenosti asi 80 metrů. Nebudu marnit čas případného čtenáře detaily, které si, stejně jak Dušan Dymo (ze Zlatna), Lacko Sekula (z Lučence), Karel Grobař (Dolní Datyně) a jiní, dobře vybavuji.

Po návratu z letiště do kasáren jsme podle rozpisu nafasovali samopaly vzor „pumpička“ a pět zásobníků ostrých. Na poli za plotem stály v rojnici tři tanky. Laufy namířené na strategická místa v naší zástavbě.