Sám dokument není jen běžnou životopisnou kopií života, událostí a času, ale jako ve velkých antických příbězích nechává promlouvat lidský osud ve smyslu „ Fata regunt homines“ – „ Osud vládne lidem.“ ( Iuvenalis )

A tato vláda Malikianova osudu začíná kdesi v Arménii v rozmezí od 24. dubna 1915 až do roku 1918, někdy tehdy uniká Malikianův arménský dědeček genocidě a s houslemi, na které neuměl hrát, proklouzne z Turecka do Řecka, aby se nakonec usadil v Libanonu. V roce 1968 se v libanonském Bejrútu narodil jeho vnuk Ara Malikian.

A jak řekl Christian Morgenstern, že surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou, dostihne mladého Aru, stejně jako jeho dědečka, válka.

Vyrůstá v zemi zmítané občanskou válkou a jeho otec, snad aby Ara neztratil víru a naději v život, snad aby se jednou mohl svojí hudbou postavit násilí a zlu světa, které skutečně pochopí jen ti, co jej prožili, začne svého syna učit hrát na housle.