1) V roce 2001 byli mnozí z nás ještě plní euforie a vizí o světlých zítřcích. Tehdy se „jen“ 173.000 lidí odmítlo přihlásit ke své národnosti. Lze předpokládat, že se tehdy na základě nějakých obav nepřihlásili většinou Romové. Alespoň tak jsme to mohli mnohokrát v médiích přečíst a slyšet. V roce 2011 však odmítlo odpovědět už 2,74 mil občanů. To už nejsou jen Romové. To je čtvrtina národa (!), která se s ohledem na vývoj za posledních deset let z nějakého důvodu nepřiznala ke své národnosti.

2) V roce 2001 se také „jen“ 900.000 lidí odmítlo vyjádřit ke své víře a náboženskému přesvědčení. Stačilo pouhých deset let k tomu, aby se tento počet zvýšil pětinásobně (!). Skoro polovina (!) občanů České republiky se z nějakého důvodu obávala přiznat svou (ne)víru.

3) Sčítání v roce 2011 nám prozradilo, že počet obyvatel roste. Dovolte mi takovou skromnou otázku. K čemu máme všechny ty drahé databáze, spravované státem? K čemu máme ty formuláře o narození našich potomků? Vždyť nám na základě nich, aniž bychom to chtěli, dojdou nabídky zdravotních pojišťoven na naši adresu ještě dříve, než se vůbec mnohdy stihneme vrátit z porodnice domů. K čemu máme matriční úřady, centrální registr obyvatel a ministerstvo vnitra s cizineckou policií, když teprve sčítání lidu nám přinese fakt, že počet obyvatel roste, přičemž za to nemůže porodnost, ale cizinci.