Ivan David: Návrat totality v rámci abnormalizace

05.03.2023 9:49 | Komentář

V roce 1968 jsem chodil do deváté třídy. Společnost se probouzela k demokratické diskuzi. Probudila se také naše ředitelka školy, paní soudružka Baxová, živoucí postava Fučíkovy „Reportáže na oprátce“.

Ivan David: Návrat totality v rámci abnormalizace
Foto: Hans Štembera
Popisek: Europoslanec Ivan David

Přestala též chodit v proletářském huberťáku a vytáhla ze skříně dosud nevhodný kožich. Měli jsme ji, či ona měla nás, na „občanskou výchovu“. Volnost měla na jaře 1968 své limity. „Davide, ty máš stále jiný názor, neumíš diskutovat,“ poučila mě paní soudružka ředitelka. Diskuze byly zajímavé. Například nás vyzvala promyslet do příště, máme-li v ČR občanské svobody. Otec mě odkázal na dědu, bývalého poslance (než byl vyhozen odevšad). „Ano, máme svobodu slova,“ pravil děda: „Ale to bohužel neznamená, že můžeme bez rizika říkat, co chceme.“ Situace se od jara vyvinula a pár měsíců jsme mohli. Pak se k nám „dočasně umístila“ vojska „spřátelených armád“. Nastala „normalizace“, tedy návrat k tomu, co bylo normální předtím.

Na podzim, při nástupu na gymnázium, už chybělo šest a postupně jedenáct původně přijatých spolužáků. Zmizeli na Západ. Ne všichni pochopili normalizační vývoj. A tak naše třídní profesorka, češtinářka a dějepisářka dál vykládala historii podle svého. Jednoho dne v druhém ročníku nastala změna. Přišla do třídy, ale k výkladu nedošlo. Mlčela, chvěla se, třásly se jí ruce. Nadaný ambiciózní spolužák napsal dopis na jistá místa. Stálo v něm, že výklad třídní profesorky neodpovídá učení „marxismu-leninismu“, jak nám řekla, když jsme ji navštívili na psychiatrickém oddělení.

Horkokrevný spolužák řeckého původu se nabídl, že udavače podřízne. Byl jsem předsedou třídy a cítil jistou odpovědnost. Nabídku jsem nevyhodnotil jako optimální. V úzkém kruhu blízkých spolužáků jsme vymysleli, že udavače potrestáme tím, že ho budeme ignorovat. Situace se ovšem vyvinula tak, že úzký kruh byl výjimkou, širší kruh to nepřijal. Někteří naopak. Nabyli ochranného zbarvení, někteří začali být iniciativní v náležitém směru. Prošlo mi, že jsem se nesnažil. Jak se tak normalizace prohlubovala, mladšímu bratrovi už to tak snadno neprošlo, nehledě na vynikající školní prospěch a po přičtení nesprávných postojů rodičů. V osmašedesátém byl bratr přijat ke studiu ve Francii. Ale pak se hledět na západ zapovídalo, abychom byli spolehlivě závislí na Východu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová byl položen dotaz

Proč řešit tituly?

Já bych řekl, že dnes má titul kde kdo a o ničem to nevypovídá, respektive o jeho odbornosti a schopnostech. Snad s výjimkou lékařů, tam bych asi nechtěl, aby mě ošetřoval někdo, kdo o tom nemá páru. Mimochodem dnes je není problém narazit na vysokoškoláka, ale co na lidi, co umí pracovat rukama. Tř...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Prokop (STAČILO!): Kryptoměnový dárek pro zbohatlíky neprošel. Ale kauza nesmí vyšumět

7:30 Prokop (STAČILO!): Kryptoměnový dárek pro zbohatlíky neprošel. Ale kauza nesmí vyšumět

„Pokusit se protlačit daňové výjimky pro miliardáře těsně před prázdninami? Přesně tak se dělá polit…