Ivan Jordák: Kam jsme se až dostali?

27.11.2019 17:36

Pokusil jsem se nalézt médium, kde se blíží nejvíce pravdě. Bylo to zbytečné, spíš naopak mě často napadlo, ještě tak nějakou dobu, a máme převrat, jako když vyšije. Kdo bude jeho hegemonem, nevím, ani se jej neodvážím určit.

Ivan Jordák: Kam jsme se až dostali?
Foto: pixabay.com
Popisek: Demokacie - ilustrační foto

Jediné co mě napadá, takřka s jistotou, že s demokracií a svobodou budeme brzy končit, a to i formálně. Ty výkřiky hlavně veřejnoprávních médií a obecně prospěšných organizací, že v případě ohrožení demokracie a svobody nás ochrání EU a NATO, je jedna z největších pitomostí, které jsem kdy slyšel. Je to stejně hloupé jako povzdech jednoho z politiků, když naši zemi navštívil Pinochet, „škoda, že tu nebyl někdo takový v roce 1948, ten by na milice poslal tanky a zachránil u nás demokracii.“ Podobně i výkřiky o humanitárním bombardování, nebo menším jaderném preventivním úderu.

Bylo by asi rozumné poučit naše politiky a představitele obecně prospěšných organizací o tom, která ozbrojená složka státu se užívá na obranu země před zahraničním nepřítelem, a která před vnitřním. Potom bude zjevné, že demokracii a svobodu nelze národům přinést puškami a kanony, nebudou-li napadeni cizí mocností, ba dokonce ani tím, že si všechny politické strany doplní ve svém názvu, že jsou demokratické. Stejně obsažné je prohlášení, že zárukou demokracie a svobody je soukromé vlastnictví. Lze tu připomenout Talleyrandovu odpověď, když přišli za ním s tímto nápadem v době Francouzské revoluce, že „pokud bohatým lidem chcete zajistit právo na majetek, musíte chudým zajistit právo na práci, protože to je jediný majetek, co chudí mají.“ Toto je vyjádření vévody, biskupa a ministra v několika vládách před dvě stě léty.

Nedávno, mi někdo poslal krátký článek, spíše úvahu, údajně od profesora Kašparů, „co se stalo s naší dobou?“ Je smutné ono psaní a pan profesor vidí, že u běžných občanů vládnou pocity nespravedlnosti, křivdy a zklamání, ale i nemožnosti s tím něco udělat. Zhodnocení provedl slovy studenta z Asie, "Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Příčinu vidí ve ztrátě sedmi hlavních ctností, tj. pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti. Varuje před budoucností, kdy může dojít k přeměně bezmoci spolu s bezvýchodností v agresi. Má bohužel pravdu. Lze sem přiřadit i převrácení hodnot, které dospělo až k tomu, že zločinec je více chráněn než člověk jím postižený. Stejně i menšiny jsou chráněny víc než většiny. Cílem není ani tak jejich ochrana, ale možnost ukazovat, jak jsou chráněny. To pak vede k rasismu, xenofobii, až fyzickému pronásledování těchto lidí. Dochází i k omezování práv jednotlivce, a to ne těch jednotlivců, kteří se dostali do rozporu s právními předpisy, ale těch osob, které je plní a chovají se v souladu s nimi.

Definice demokracie začíná u toho, že se jedná o vládu lidu (řecky démos-lid a kratos-vládnout) až třeba k definici, že demokracie ve státu vědním smyslu znamená účast občanů na státní politice, její kontrole včetně kontroly činnosti orgánů státní moci a správy a výběru (volbách) členů zastupitelských orgánů státu a samosprávy. Přitom je nezbytné dbát pravidel této účasti, jako je podřízení menšiny většině, dodržování souboru občanských svobod a práv, zásadní jsou pak svobody vyjadřování názorů a stanovisek, možnost konfrontace těchto názorů za účelem jejich sjednocení a konečné hlasování k zjištění většinového názoru. V neposlední řadě pak dodržování rozhodnutí přijatých většinou i těmi, co pro ně nehlasovali.

Nakonec pak směřujeme k tomu, že k udržení demokracie je potřeba chovat se podle pravidel, uznávat práva druhých, a to vzájemně, aby bylo možné dospět k nalezení společné cesty včetně vytvoření prostředků k úhradě jejích nákladů. Vyvarovat se prosazování změn, které směřují k potlačení a zavržení rozhodnutí přijatých většinou a umožnění převzetí vlády těmi, kteří v řádných volbách neuspěli. To je cesta do pekel. Nevím, proč pan Minář tak hrdě oznamuje, že bude dál pořádat demonstrace milionu chvilek pro demokracii proti premiérovi Babišovi. Také jsem nevolil ANO, ale získali nejvíce hlasů při volbách už dvakrát po sobě. Pokud mě paměť neklame, bylo to něco málo přes 1,5 milionu hlasů v posledních volbách roku 2017 a asi 927 tisíc v roce 2013. Pan Minář svolal na demonstrace přes dvě stě tisíc lidí, co rozhodně není málo, ale pořád je to méně. Za závažnější považuji to, že nám dosud nesdělil jak je demokracie panem Babišem ohrožena. Sdělení, že si to myslí on a lidé, které získal, nestačí.

Dost dobře ani nechápu, proč je tolik slávy kolem jednání slečny Grety Thunbergové. Co vlastně tato ekologická aktivistka chce? Vrátit mládí, pokud říká, že my starší ji o ně připravili. Také co pro ekologii chce udělat ona sama. Zatím se nechala přepravit přes oceán lodí místo jeho přeletu, a pokud jsme se měli možnost seznámit s názory ekologických odborníků, tak její přeprava byla ekologicky pětkrát náročnější, než kdyby letěla spolu s ostatními.

Ukončím tento povzdech zase příběhy z domova. Město Praha se rozčílilo kvůli reakci politiků Ruska na posprejování pomníku maršála Koněva, který je už skoro padesát let mrtev. Již jeho skon by měl vést jeho kritiky, nechci uvádět o nich horší výrazy, k jednání, které odpovídá starému rčení, „o mrtvých jen dobré, nebo raději mlčet“. Rozpoutání vášní, dohadů a snahy aspoň nějak zdůvodnit počínání hulvátů vůči mrtvému, který se každopádně podílel na osvobození naší země, je minimálně nedůstojné. Je to stejné, jako kdybychom o generálu Pattonovi vytrubovali jedinou věc, že fackoval nemocné vojáky, protože nevěřil jejich nemoci. Generál Eisenhower mu pak nařídil se omluvit. Poněkud neobvyklá je i reakce starosty Řeporyjí pana Pavla Novotného, který reaguje na protest ruské ambasády proti postavení pomníku Vlasovcům, kteří pomáhali při osvobozování Řeporyjí, ale i Prahy v době pražského povstání, dopisem prezidentu Ruska Putinovi dopisem, jehož část s urážkami a též nadávkami prezidentu Putinovi byla uveřejněna ve středu 27.11.19 na novinkách.cz. Je skutečností, že část vojáků ROA (vlasovci) se k povstání přidala a také jich řada padla. Ale předtím bohužel zradili svou vlastní zem, a pokud je mi známo, byli vydáváni spojenci, jak USA, tak Velkou Británií do SSSR. Zde velitelé byli většinou odsouzeni k smrti, vojáci k nuceným pracím. V této souvislosti je nezbytné asi i uvést, že snad žádná armáda na světě, nenechá vojáky a důstojníky, kteří ji zradí, bez trestu. Nakonec lze nahlédnout i do našeho trestního zákoníku, kde za obdobné jednání hrozí vojákovi trest až 20 let odnětí svobody, nebo výjimečný trest.

Nechci se probírat dál 30 léty výročí. Pro někoho je to opravdu výročím, které oslavuje, i když pochybuji, že každý den, jak ČT. Vzpomínám, že připomínka různých výročí a svátků byla kdysi předmětem posměchu, a je mi divné, že nyní je tomu naopak věnována pozornost daleko větší. Nějak mi to připadá, že čím je méně toho, co slavit, o to se to aspoň slaví déle. Též nechápu najednou započaté trestní stíhání po více než 30 letech od spáchání skutku. Ale jistě nám to někdo z nových věrozvěstů vysvětlí.

Ivan Jordák, Letohrad

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Martin Červíček: NEMÁM a POTŘEBUJI peníze se stalo u některých ministrů stále se opakující mantrou

22:37 Martin Červíček: NEMÁM a POTŘEBUJI peníze se stalo u některých ministrů stále se opakující mantrou

Komentář na facebookovém profilu k událostem uplynulého týdne.