Díky řadě televizních kanálů jsme se na přelomu dubna a května letošního roku dozvěděli, že sucho, které je, tu bylo naposled před pěti sty lety. Dozvěděli jsme se něco o stále trvající pandemii a viděli, jak a kde s ní zápasí. O víkendu pak došlo k vrcholu televizní tvorby, zejména publicistiky. Protože je coronovirová pandémie, která nejen omezuje, ale i ohrožuje prakticky každého, sledovali jsme pořady televizí více, než je u nás obvyklé. Zejména Partii na Primě a otázky Václava Moravce na ČT1, tedy jen jejich první polovinu. Nestačili jsme se divit, za co televize považují diváka.
Do Partie na Primě si paní Tománková pozvala ministra zdravotnictví pana Vojtěcha a prezidenta lékařské komory pana Kubeka. Myslíme si, že vedla diskuzi převážně neutrálně a nenutila pozvané, aby vypovídali podle jejího přání či názoru na položenou otázku. Tak jsme se dozvěděli od pana Kubeka, že vláda reagovala rychle a dobře na rozdíl od Itálie a Španělska, kde byli pomalí a USA s Anglií, kde celou věc bagatelizovali. Pozvaní se v podstatě shodli, že další postup musí záviset na počtu napadených a nemocných, a hlavně se nesmí pokazit, čeho se dosud dosáhlo. Došlo pouze ke sporu ohledně finančních náhrad, ale ten nepřesáhnul přípustnou hranici. Dá se učinit závěr, že pořad diváka informoval a neuváděl do nejistoty, nebo se divákovi nesnažil vnutit na věc názor televize, či ho poštvat proti jedné ze stran, zde vystupujících. Důležité bylo reagování televize Prima na nejpalčivější současný problém, dá se snad říci i světa, nejen naší republiky, a to napadení populace coronavirem.
Hodně odlišný byl pořad OVM na ČT1, kam si pan Moravec pozval ministra průmyslu, obchodu a dopravy pana Havlíčka, místopředsedu Poslanecké sněmovny a předsedu KSČM pana Filipa a předsedu Pirátů pana Bartoše. Hned na počátku, pokud jsem dobře rozuměl, nám pan Moravec sdělil, že OVM jsou nejsledovanější publicistický pořad, který vzápětí zahájil otázkou, co účastníci soudí o článku v Respektu a požadavku některých senátorů o reakci na počínání Ruské federace kvůli odstranění sochy maršála Koněva, úmyslu postavit památník Vlasovcům, a pokusu Ruské federace o potrestání našich komunálních politiků, údajně dokonce jejich usmrcením. Protože vykonavatel tohoto zločinu je již na území ČR, musí se zmínění komunální politici skrývat pod ochranou policie. Potom už jen ministr Havlíček sdělil, že vláda může reagovat až po prokázání vytýkaných věcí a nikoli jen na základě článku v časopise. Předseda Filip nesdělil prakticky nic, protože mu redaktor Moravec, když pan Filip neodpovídal, jak redaktor Moravec požadoval, skočil do řeči a pak nechal mluvit předsedu Bartoše, který si vzal slovo sám. Posléze až do konce první hodiny tohoto pořadu na ČT 1 pokračovala už jen přehadování mezi aktéry, a divák neměl vůbec žádný důvod přepínat na ČT 24. Nakonec se strhla hádka o svobodu názoru ohledně zahraniční politiky, kterou má mít každý, tedy i komunální politik. V tomto případě míněn pan Kolář, starosta Prahy 6 a pan Novotný, starosta Řeporyjí. Podivil jsem se takto prezentovanému mínění České televize, která ještě nedávno odmítala toto právo samostatné zahraniční politiky prezidentu republiky, panu Miloši Zemanovi. V ten okamžik mi připadaly řeči o svobodě velmi pokrytecké, protože svoboda je buď pro všechny, nebo pro nikoho, a rozhodně neznám ani jediný důvod, proč by mé, či jiných názory měla tvořit a kontrolovat ČT, nebo kdokoli jiný. Ani nevím, proč má naše republika doplácet na neinformovanost a aroganci komunálních či jiných politiků.
JUDr. Ivan Jordák, Letohrad
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
