Díky řadě televizních kanálů jsme se na přelomu dubna a května letošního roku dozvěděli, že sucho, které je, tu bylo naposled před pěti sty lety. Dozvěděli jsme se něco o stále trvající pandemii a viděli, jak a kde s ní zápasí. O víkendu pak došlo k vrcholu televizní tvorby, zejména publicistiky. Protože je coronovirová pandémie, která nejen omezuje, ale i ohrožuje prakticky každého, sledovali jsme pořady televizí více, než je u nás obvyklé. Zejména Partii na Primě a otázky Václava Moravce na ČT1, tedy jen jejich první polovinu. Nestačili jsme se divit, za co televize považují diváka.

Do Partie na Primě si paní Tománková pozvala ministra zdravotnictví pana Vojtěcha a prezidenta lékařské komory pana Kubeka. Myslíme si, že vedla diskuzi převážně neutrálně a nenutila pozvané, aby vypovídali podle jejího přání či názoru na položenou otázku. Tak jsme se dozvěděli od pana Kubeka, že vláda reagovala rychle a dobře na rozdíl od Itálie a Španělska, kde byli pomalí a USA s Anglií, kde celou věc bagatelizovali. Pozvaní se v podstatě shodli, že další postup musí záviset na počtu napadených a nemocných, a hlavně se nesmí pokazit, čeho se dosud dosáhlo. Došlo pouze ke sporu ohledně finančních náhrad, ale ten nepřesáhnul přípustnou hranici. Dá se učinit závěr, že pořad diváka informoval a neuváděl do nejistoty, nebo se divákovi nesnažil vnutit na věc názor televize, či ho poštvat proti jedné ze stran, zde vystupujících. Důležité bylo reagování televize Prima na nejpalčivější současný problém, dá se snad říci i světa, nejen naší republiky, a to napadení populace coronavirem.