Mnohé z nich jsou totiž psané bez zlého úmyslu a svědčí pouze o tom, že pisatelé jsou o svých slovech hluboce přesvědčeni a snaží se mi vysvětlit, proč se mýlím, když zastávám principy tržní ekonomiky, kapitalismu a bojuji proti multikulturalismu a pozitivní diskriminaci a podobným nebezpečným -ismům, které zastával jejich duchovní vůdce Václav Havel. Při jejich čtení jsem si uvědomila, že člověk pozapomněl, že jsou ještě vůbec lidé, kteří mohou uvažovat tak, jako jejich pisatelé – lidé nesledující politické dění u nás, ustrnuvší v roce 1990 a nyní se probudivší ztrátou svého vůdce do reálného života. Všemi maily se táhne jako červená nit přesvědčení, že po celých těch 20 let šlo pouze o osobní antipatie mezi morálním a zákony dbalým panem Havlem a na zákony se neohlížejícím prezidentem Klausem a nikoliv o střet dvou naprosto rozdílných ideologií. Nejde jen o úsměvný a malicherný osobní spor dvou Václavů, jak se to snaží bagatelizovat pisatelé, ale o zásadní nekompromisní ideový střet interpretace minulosti, současnosti a budoucností, o střet dvou naprosto rozdílných idejí „klausismu“ a „havlismu“ – zatímco Havel globální světovládě tleskal, Klaus před ní důrazně varuje.
Havel volal po globální světovládě, byl zastáncem evropského socialismu provozovaném v EU a podporovatelem socialismu s lidskou tváří. Ve svých projevech se netajil tím, jak se raduje z toho, že se Evropa stále utužuje a sjednocuje, neboť si to prý vyžaduje současná globalizace. Evropa by podle Havla neměla být jen soustátím národních států, které spojuje společný obchod, ale blokem se společnými, shora nadiktovanými a pevně danými hodnotami a mravními základy. Národy jsou podle Havla naopak domovem nacionalistických běsů. Kdyby nás nevzala EU pod svá křídla, stalo by se z nás podle něj rejdiště nacionalistů, populistů a jejich ozbrojených milicí. Havel byl tak megalomanský, že by rád model EU rozšířil dokonce na zbytek celé planety, neboť podle něj v moderním světě musí hrát „stále významnější roli různá nadnárodní či nadstátní či kontinentální společenství." Splnil se mu sen, že jediná lidská tvář (zvaná vlhký hadr) ve formě jakéhosi nadpresidenta reprezentuje EU. Kdy se objeví tvář jediného světového vládce, která bude zastupovat tváře Evropy, Afriky, Ameriky a Asie, a jaká bude, je zřejmě jen otázkou času.
Klaus naopak varuje, podobně jako kdysi Ronald Reagan, že socialismus žádnou lidskou tvář nemá, že je nenapravitelný a že socialistická "třetí cesta" by nás zavedla jen do zemí třetího světa. Je to člověk vlastenecký a bojuje za národní stát nerozpuštěný v EU, za jeho svrchovanou suverenitu. Klaus varuje před tím, že nás čeká budoucnost, kdy budou do důsledků dotaženy jevy, které už dnes vidíme kolem sebe a které vždy hodnotil negativně - soudcokracie, multikulturalismus, diktát nevládních organizací (NGOs), křivení klasického kapitalismu. To vše pak povede k destrukci národních států, k dalšímu oslabování parlamentního systému zastupitelské demokracie a k vytvoření předpokladů pro světovou vládu. A právě v tom jasně obnažil rozpor s Václavem Havlem Nadšení Václava Havla pro světovládu je nejlepším důkazem toho, že Klausovo varování před světovládou není pouhou smyšlenkou, ale výstrahou před konkrétním plánem konkrétních lidí. Obsahem skutečně pravicové politiky do budoucna bude podle Klause především boj za národní státy a proti novému světovému nadřádu. Právě v tomto boji se bude odehrávat budoucí střet mezi zastánci svobody a novodobého otroctví a Klaus už to předvídá a zbrojí v předstihu. Podrobně o tom píši např. v článku "Zatímco Havel světovládě tleská, Klaus před ní varuje "
Pan Havel se sice stal v roce 1989 symbolem pádu totalitárního socialismu u nás, ale o to, že žijeme od roku 1991 v kapitalistické a ne socialistické společnosti se zasložil svojí ekonomickou reformou současný prezident Václav Klaus. Právě o to a ne o osobní sympatie či antipatie svedl tehdy Klaus jako ministr financí doslova lítý boj s lidmi kolem Havla, Zemana a Obrody. V tom porevolučním nadšení i mně tehdy ušlo, jak těžké to bylo prosadit liberalizaci cen a tržní ekonomiku u nás. Dozvěděla jsem se to až na semináři věnovaném patnácti letům života v kapitalismu a shrnuji to v článku: "Patnáct let od restaurace kapitalismu u nás". Opravdu tento článek stojí za to přečíst a to ne proto, že jsem ho psala já, ale to, co jsem se tam tehdy dozvěděla, ví opravdu jen málokdo v této zemi. Já sama zírala. A i kdyby pan prezident Klaus od té doby neudělal již nic víc, tak se opravdu zasloužil o stát, jak je teď módní říkat. Nebýt tohoto jeho činu, tak žijeme v socialismu a kráčíme vstříc zářným zítřkům k zemím třetího světa. Havlem tak oblíbená EU se směrem k nim rozeběhla přímo tryskem.
A pokud opravdu zajímají pisatele mailů pohledy těchto dvou politiků do hloubky, doporučuji jim knihu pana prezidenta Klause "Kde začíná zítřek", kde jsou popsány rozdíly "Havlismu" a "Klausismu" s pečlivostí autorovi vlastní. Tím, že se Václavu Klausovi v knize podařilo vysvětlit koncepci „havlismu“, čtenář získává příležitost k ucelenému pohledu do myšlení, uvažování a z toho plynoucího jednání autora a rozdíl v jeho a Havlově pohledu na svět. Prezident Klaus ještě nikdy takto otevřeně nepopsal nebezpečí, které představuje světovláda. Když uvážíme, že jako prezident je svázán určitým bontonem, etiketou a zodpovědností za své výroky, je to od něj opravdu odvážné. Věřím, že pokud by si ji kritici přečetli, pak by dokázali polemizovat na úrovni s názory zastánců Klausismu a ne je jen lacině obviňovat z bludů bez znalosti věci. Bohužel Havlovci se zkrývají po vzoru svého vůdce za fráze o temných silách a bludech namísto toho, aby je pojmenovali jasně a exaktně, jako to dělají Klausovci. Já sama nikdy neklesla tam co oni, nikdy jsem nepsala o Václavu Havlovi, že káže jakési nepojmenované bludy, ale vždy jsem se stavěla a budu stavět proti jeho konkrétním myšlenkám o pozitivní diskriminaci, ekologismu, multuikulturalismu, globální celosvětové vládě a především o socialismu s lidskou tváří. Podobně jako to dělají politici současného Hradu či Liberálního Institutu. Pisatelé mailů o Havlovi si totiž neuvědomují, že tyto ideje neprosazuje poze pan prezident, ale že i další politici zastávají jiné názory než zastával pan Havel. A troufnu si říci, že např. Miroslav Ševčík, Ladislav Jakl, Petr Mach, Michal Semín a zejména Petr Hájek jsou v mnohém ještě ostřejší. Václav Klaus však navíc umí o svých názorech jasně a navzdory většině hovořit a především vtělit je srozumitelně a bleskurychle na papír. V tom je levicovým intelektuálům tak nebezpečný. Věřím, že kdyby jeho kritici přišli na jeho přednášky a přečetli si alespoň některé jeho knihy, pak by rychle změnili názor. Ne snad na vše, ale alespoň na to, že by ho přestali bezmyšlenkovitě a nekulturně urážet a hovořili by k věci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Fragmenty.cz
