Pro snazší porozumění paradoxů, o kterých se dnes zmíním bez vysvětlení a řešení, připomínám judaismus (jako náboženství) a židovství (jako kulturně-nábožensko-nacionální soubor) a nutnost, že je nutné mezi nimi rozlišovat. Teologie judaismu, tj. monoteistického náboženství uctívajícího jediného Boha slouží jako základ mj. křesťanství a islámu. Skrze křesťanství a islám judaismus nepřímo ovlivnil cca dvě a půl miliardy lidí na světě. Neškodí si proto uvědomit, že nejenom sedmidenní týden, kostel a mešita, slova jako amen, haleluja či košer, ale i třetina běžně užívaných českých jmen, jsou hebrejského původu.

Proč se zmiňuji o judaismu, etnicko - religiózní skupině čítající v roce 2015 cca 14.3 milionů lidí, tj. cca 0,2% obyvatel Planety, z nichž cca 42 % žije v Izraeli, 42 % v USA a většina zbytku v Evropě, a náboženství, které u mnohých z nás vzbuzují často i nekontrolované emoce? Odpověď: Jedná se o paradox, obsahující mimo jiné skutečnost, že obrovská většina voličů a mladé generace nemá nejmenší ponětí o tom, co se opravdu ve světě děje. A proč tomu tak je. Výsledkem nevědění je, že na podvědomé úrovni většina z nás cítí zradu.

Zrada je spojena s Jidášem Iškariotským (podle Kralické bible), jedním z 12 apoštolů Ježíše Krista. Představuje sama o sobě paradox, což dokumentuje i přepis hebrejsko-aramejského výrazu: Ten, který ho měl zradit. Historie biblického výkladu obsahuje různé interpretační problémy a také aktuální otázky. Například: Jak je možné, že si Ježíš vyvolil člověka, o němž věděl od počátku, že v jeho životě jsou nebezpečí a možnosti udělat nesprávná rozhodnutí? Jidáš se totiž staral o peníze (Jan 12, 6b; 13, 29a). Podobně se o naše peníze starají politici. Jak se starají, je spojeno s druhou otázkou. Týká se jednání: Proč zradil Ježíše? Podobně zrazují politici? Stejně tajemnou zůstává postava Jidáše. Kolem ní existuje mnoho smyšlenek a teorií. Podobně je tomu s politiky. Krátkou odpovědí je to, co přežilo celá staletí: skutečnost, že záporná postava Jidáše se stala ztělesněním všech židů a příběh Jidášovy zrady se stal jedním ze zdrojů křesťanského antijudaismu.

Z něho (antijudaismu) vznikl kolem roku 1800 nacionalistický, sociálně – darwinistický a rasistický antisemitismus . Dnes jedno z aktuálních témat a nebezpečí nejenom v EU. Pro zájemce o více, nabízím: R. Niemann et al.: Kdo jsi, Jidáši? Návrat domů, Praha 2004. ISBN 80-7255-102-7, nebo Heiko A. Oberman: Wurzeln des Antisemitismus. Christenangst und Judenplage im Zeitalter von Humanismus und Reformation. 2., Severin und Siedler, Berlin 1981, ISBN 3-88680-023-7. A také analýzu NZZ týkající se 26.000 islámských teroristických útoků od roku 1970, z níž vyplývá: 1) islámské teroristické útoky mají 2x více obětí, než ostatní útoky. 2) jak militantní Islám funguje, jaké má motivy a 3) co to znamená pro Evropu.

Paradox, že o nebezpečích a budoucnosti dnes víme méně než kdykoliv předtím v historii, má své kořeny především ve strachu. Ten způsobují transformace všeobecně platných a kreace virtuálních hodnot, snaha udržet si pracovní místo a kariérismus, a v neposlední řadě, denní boj o trochu pitné vody a jídla ve velké části světa. Ke strachu se řadí všeobecný pocit zrady a otázka: jsou vůdci opravdovými vůdci, jsou vůbec našimi vůdci? Otázka platí pro EU, RF, ČLR, Koreu a další státy, o kterých se denně mluví a píše. Proto se nabízejí další otázky: Věří vůdci opravdu sami sobě, nebo někomu jinému? Uvědomujeme si, že existuje rozdíl mezi informací, fake news (zprávou) a fake think (myšlením)? Kdo zradí vůdce, jestliže sami nejsou zrádci (povolaní k vykonání moci v zájmu nám neviditelných)? Na tomto místě se dotýkám otázek čtenářů a známých, na které se pokusím dát krátkou odpověď.