Oni „migranti“ se do Británie stěhují jen dočasně za prací, či za donedávna velmi štědrými a neomezenými sociálními dávkami, ať už v nezaměstnanosti, či jako přídavky na děti, bydlení, zimní topení a podobně a to hlavně z tzv. nových členských zemí Evropské unie a nyní i z krizí postiženého Španělska, Portugalska či Itálie.

Největší procento těchto „migrantů“ přišlo z Polska, Slovenska a Pobaltí a v posledním roce od uvolnění restrikcí i z Bulharska a Rumunska, i když ti zjevně putují více do jazykově příbuznějších zemí jako Španělsko, Itálie, Francie a Slovinsko. U nás se jim někdy také říká „gastarbeiteři“ a Británie přitahuje zmíněné skupiny osob z chudších zemí unie nejrychleji rostoucí ekonomikou ze zemí skupiny G7 ve výši kolem tří procent ročně a člověk zde potká i pár Čechů a něco i našich Romů.

Problémem pro vládu i opozici je ovšem skutečnost, že pravidla Evropské unie takový volný pohyb osob mezi členskými zeměmi dovolují, i když na onu „sociálně-dávkovou turistiku“ otcové unie zjevně nepomysleli, neboť první skupina členských zemí měla zhruba vyrovnanou životní úroveň, což s přijímáním nových členských zemí už tak není.