Hned na začátku loňského roku dostal Bílý dům nového nájemníka. Trumpovo nečekané listopadové vítězství bylo korunováno jeho lednovou inaugurací. Nicméně situace v USA mi velmi připomíná vývoj v České republice po prezidentských volbách v roce 2013. Poražení odmítají přijmout výsledek demokratických voleb a vedou neutuchající antikampaň proti úřadujícímu prezidentovi. To samé evidentně čeká i Donalda Trumpa. Média Trumpa vykreslují jako chaotika, jehož jedinou pracovní náplní je sledování televize. Trumpovi se však povedlo několik zářezů, které z něho dělají úspěšného prezidenta.
uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele
prosazení největší daňové reformy od éry prezidenta Reagana
odmítnutí Pařížské klimatické dohody
snaha o stabilizaci vztahů s Putinem, navzdory celému americkému establishmentu
naprosté rozbourání politické korektnosti
vystoupení z UNESCO
Předčasné parlamentní volby ve Velké Británii připravily již tak slabou premiérku Mayovou o většinu. Je pro mě velkým zklamáním, že hlavní propagátoři brexitu fakticky utekli od odpovědnosti. Londýn při jednáních s Bruselem postupuje chaoticky. Celé jednání o brexitu na mě začíná působit dojmem, jako by hlavní aktéři počítali s opakováním referenda, ve kterém to Britové rozhodnou už správně. Ostatně průzkumy naznačují převahu stoupenců setrvání v EU. Voliči dostanou na výběr mezi chaosem a stabilitou.
Za velkou prohru považuji výsledky voleb ve Francii a v Rakousku. Macron i Van der Bellen nepředstavují změnu, ve kterou francoužstí a rakouští voliči doufali. Politická korektnost, posílování Bruselu a nekoncepční řešení migrační krize mají zelenou.
Německé parlamentní volby sice přinesly oslabení dosud vládnoucí koalice CDU/CSU s SPD, ale na změnu kurzu v Německu a tedy i v Evropě to nestačilo. Merkelová společně s Macronem budou Evropskou unii tlačit do stále těsnější spolupráce na úkor národních států. Přerozdělování migrantů bude i nadále hlavním tématem bruselských summitů. Je pouze otázkou času, kdy budou silou protlačeny nové kvóty, včetně sankcí za jejich neplnění.
V souvislosti s migrační krizí mě zaujal výrok papeže Františka, ve kterém Marii a Josefa označil za uprchlíky. Škoda, že soudobá katolická církev nemá více Ratzingerů.
Ohlednutí za loňským rokem nelze uzavřít bez pohledu do české kotliny. Říjnové volby dokončily to, co bylo započato volbami na podzim 2013. Volební výsledek tradičních stran dosáhl nového dna. Poprvé od roku 1993 je vítězem voleb někdo jiný než ODS či ČSSD. Voliči, kteří nechtěli, aby se Andrej Babiš stal předsedou vlády, utekli k Pirátům a SPD. ODS po čtyřech letech v opozici poskočila z 8 na 11%. A ani po tomto debaklu to na změnu kurzu nevypadá. Absence pravicové strany nám bude v nadcházejících letech působit nemalé těžkosti.
Babišova vláda dříve nebo později získá důvěrů poslanců. Předčasné volby nejsou v zájmu stranických pokladen. Nové volby by zcela jistě přinesly ještě drtivější vítěství hnutí ANO. A myslím, že zejména ČSSD je v takové situaci, kdy nechce riskovat nepřekročení 5% hranice.
Minulý rok také přinesl odstartování prezidentské kampaně. Nás, kteří jsme vytrvale bojovali proti zavedení přímé prezidentské volby, nemůže překvapit prázdnost prezidentských kandidátů. Osobně si myslím, že novým prezidentem bude Jiří Drahoš. Tento prakticky žádný názor nemající kandidát působí velmi nekonfliktně, klidně a v nikom nevzbuzuje větší emoce. Soudím, že veřejnost po 5 bouřlivých Zemanových letech na Hradě bude chtít za prezidenta obyčejného kladeče věnců.
Ve druhém kole půjdou všichni proti Zemanovi. A nevěřím, že tábor příznivců Miloše Zemana tentokrát uspěje. Byť osobně bych si přál, aby Zeman (i přes všechny chyby a nedostatky) na Hradě setrval i dalších 5 let. Pozitivně hodnotím jeho postoj k uprchlické krizi, zdrženlivost vůči euru, neodmítání referenda o setrvání v EU a v neposlední řadě prospěšnou ekonomickou diplomacii, čímž navázal na prezidenta Václava Klause.
Na začátku každého roku si přejeme, aby ten začínající byl lepší než ten minulý. Přál bych nám všem, abychom si za rok mohli říci, že jsme rok 2018 nepromarnili. 28. října uplyne 100 let od založení Československé republiky. Fakticky po celý rok si budeme připomínat usílí, které museli naši předci vynaložit, abychom se vymanili z habsburského područí. Snažme se proto udělat maximum, aby i další generace měly důvod slavit 28. říjen jako den naší svobody a samostatnosti.
Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jpe
