Fenomén moderního rozvoje tzv. umělé inteligence není možné pochopit pouze dnešním světským rozumem, k tomu je zapotřebí být alespoň trochu teologem a historikem, který porozuměl vzájemně se střídajícím obdobím religiozity lidstva. Dobu, kdy se probuzené lidstvo vzpíná k Duchu a považuje Ho za zdroj života, střídá vždy období materialismu, kdy se život vyvozuje všeobecně z hmoty a jejích sil. „Inteligence“ jsou proto vždy dvě: jedna jako shůry z duchovních světů dokonalého Světla poznání pocházející inspirace, nazývaná ve východní tradici bódhi, tj. „probuzenost“, která vede člověka vstříc úplnému poznání a duchovní seberealizaci, a druhá – latinsky inter-ligentia, která vsouvá vždy mezi dvě světské síly z hmoty vyráběný instrument (nástroj), který člověku pomáhá při jeho zabydlování se na Zemi a usnadňuje mu jeho směřování za hmotným bohatstvím.

Až sama hrůza nás probudí

Jak se svět stále otáčí, směřuje lidstvo vždy za jedním či druhým ideálem. Oba ideály jsou přitom „dvojníci“. To znamená, že spodní svět hmoty bez Ducha se formuje podle horního ideálu jako jeho stín, který se stále snaží ho napodobovat a zrcadlit v podobě hmotného útvaru, tím že ho „představuje“, znázorňuje, a tak ho jeho realizací nahrazuje. Současný rozvoj umělé inteligence je proto možné diagnostikovat a pochopit jako výsledek dlouhého historického vývoje materialistického světonázoru, který se v čase stále zdokonaluje a spěje ke svému konci – konečnému a všem zcela zřetelnému představení či odhalení. To vždy svými do očí bijícími hrůznými následky obrátí pozornost člověka od hledání dokonalého hmotného instrumentu a stroje, který nás „povede za štěstím“ a stále větším světským bohatstvím, k ideálu vnitřní probuzenosti – bódhi – a s ní spojeným rozvojem vnitřního bohatství, krásy a klidu, vyplývajících z vnitřních hodnot člověka nezávisícího na světském zisku a prospěchu.

Dnes ještě Buddha, Kristus či Kršna mluví do zdi…

Společnost si nejprve pod agresivní nadvládou umělé inteligence musí uvědomit důležitost hodnot věčného duchovního Člověka (tj. Ducha) v nás, protože teprve potom Ho začne podporovat a bránit. Umělá inteligence totiž právě již dokonale viditelně realizuje základní ideu materialismu, kdy těžiště autority opouští živého cítícího člověka a klesá dolů, do bezduché hmoty. Tělo je najednou vše a Duch nic. Neexistuje však žádný světský prostředek, kterým by bylo možné za nadvlády současného materialismu a jím rozvíjených trendů rozvoj umělé inteligence zastavit, to je možné pouze hromadnou změnou světonázoru.