Jan Novotný: Zákon o veřejné korupci

29.10.2011 18:47 | Zprávy

Tak by se mohl jmenovat současný zákon o veřejných zakázkách. Jeho „novela" totiž opět nic neřeší vzhledem k možnosti snížení nebo dokonce eliminaci korupce.

Jan Novotný: Zákon o veřejné korupci
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze - ilustrační foto

Nikdo ze současných politiků pravice ani levice nechce korupci zlikvidovat, všichni ji chtějí jen omezit. Vymlouvají se, že korupce u nás je již tak zakořeněná, že to prostě nikdo neumí ji totálně zlikvidovat. Politici tímto nekonáním však zbytečně škodí této zemi, proto by bylo nejrozumnější je co nejdříve svrhnout a vyměnit za lidi s větší inteligencí a zodpovědností.

V novele zákona nebyla totiž opět žádná změna v paragrafech týkajících se vlastního mechanismu zadávání a vyhodnocování výběrových řízení. Současný stav těchto paragrafů je úmyslně nastaven tak, aby bylo možné v podstatě vše zmanipulovat, ošidit a zneprůhlednit. Je pravdou, že tyto paragrafy mají určitá matematická pravidla, která jsou ale tak zjednodušená, že přímo nahrávají realizaci korupce. Chápu, že ze současných politiků není zřejmě nikdo erudovaný matematik, který by chtěl probořit korupční bariéry zrovna v této oblasti.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Ing. Vojtěch Munzar byl položen dotaz

Pravidla rozpočtové odpovědnosti

Mluvil jste o nich ve sněmovně. Mohu se zeptat, co je to přesně za pravidla? K čemu zavazují? A jak se díváte na mandatorní výdaje státu? Prý jsou největší složkou rozpočtu. To se na nich nedá nějak ušetřit? Samozřejmě tím nemyslím, abyste šetřili třeba na platech učitelů apod. Ale dost často všichn...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

15:49 Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Denní glosa Jiřího Weigla