Počet žadatelů o azyl v České republice zdaleka nestoupá tak, jak by se to podle vystrašených médií a některých politiků dalo očekávat. Běženci běží, ale k nám ne. Ledaže by tady všichni chtěli pobývat načerno, bez papírů, dělit se s našimi bezdomovci o vaťáky a noclehárny v brownfieldech, využívat pasivity či velkorysosti české policie. To by potom ovšem tihleti Syřané, Afghánci a Libyjci zůstali v pozici psanců bez šance cokoli u nás zásadněji ovlivňovat. Připouštím, Robin Hood nebo Juraj Jánošík za změnu obecných zvyklostí a pořádků (či spíše nepořádků) i z této pozice bojovali, tradiční hodnoty zpochybňovali. Jenže jednak jsou oba literárně vymyšlenými či legendarizovanými postavami, za druhé dnes na tohle není doba, jsouce lesy šervůdské a okolí těrchovské příliš zcivilizovány.

Znervózňuje mě, jak malý zájem o naši republiku momentálně ve světě je. Nejsme tedy už tím nadevše hezkým, boryšumílesyhučí, středoevropským rájem, kde domov můj, v němž usměvavý a bodrý lid šťastné a veselé písně pěje? Pravda, z pohledu obyvatelstva stali jsme se zemí vývozní. Do emigrace od nás údajně během 20. století odešlo o hodně víc než 200 000 Čechů a Slováků, což na naše rozměry není málo. Kromě nich jsme exportovali většinu z 2,8 miliónu zde před 2. světovou válkou žijících Němců (takové číslo uváděl prezident Edvard Beneš), i když opět nějakých minimálně 200 tisíc jich padlo během služby v říšských branných složkách, takže odsun se týkal cca 2,5 miliónu.

Přesto však existovaly, milé děti, dávné a legendární časy, kdy sem schopní lidé proudili jako do zaslíbené země svého budoucího života, úspěchu a výdělků.

Pohodlně se usaďte a poslouchejte.

Bylo nebylo, 21. listopadu 1795 se rodině Bracegirdlů v anglickém Leedsu narodil synek Tomáš. Tedy pochopitelně – však to byl Angličan – Thomas, a tak jej také zapsali do matriky. Chlapec to byl šikovný a nadaný, nade vše se zajímal o všechny ty úžasné a silné stroje, jichž právě tenkrát začínala být Británie plná – a Leeds především. Na konci 18. století, tedy v době Tomova příchodu na svět, mělo tohle město dohromady nějakých 30 tisíc obyvatel. Nebylo jich na tehdejší poměry úplně málo, ale co je to proti číslu 150 000 napočítanému po historicky krátkém odstupu již Léta Páně 1840! Holt, průmyslová revoluce…