Takže čistím, nikoli čištím, ale to proto, že jsem přece jen začal s čištěním nebo čistěním, což je jedno a obé jest správně a spisovně. Správně však není, že mi tu nějaký hajzlík tu bílou lepkavou věc zanechal. Vidíte: tu… tu, ale pokaždé to znamená cosi úplně jiného… Ze začátku jsem si nic nemyslel, náhoda, lajdáci, ale jak tak pracuji, a ono se ovšem nedaří, začíná má mysl automaticky nabývat dojmu, že tohle ten člověk musel udělat schválně. Nejen tak nějak obecně „schválně“, nýbrž „mně osobně schválně“. Jak se hmota dál a dál táhne a rozpatlává, vztek vzrůstá. Určitě si všechno předem promyslel, vyčíhl si mě, zmetek, zasáhl na nejcitlivějším místě! Do háje s rohožkou, vyhodím ji!

Nějak takhle to s lidským myšlením je. Napřed nic, a potom přemýšlíme, fabulujeme, emoce a záměry předhazujeme a konstruujeme. Nakonec děláme závěry ne z toho, co se opravdu stalo, ale na základě vlastních složitých představ, které jsme si dosadili do obrazu světa. Jakmile se našinec poněkud vzdálí od rohožek či jiných věcí přízemních a vstoupí na pole problémů společenských a filosofických, ztratí se namnoze zouplna. A protože filosofuji též rád, chytám se za nos sám a přiznávám, nejsem jiný. Což je o to horší, že pocházím z města, v němž se narodil Kurt Gödel. Ten sice nikdy nefilosofoval a nenechal se ani k žádnému mudrování přinutit. Dokonce, když po něm chtěli, aby promluvil k otázkám metafyzického přesahu svých prací na poli matematické logiky, dochovala se nám jediná rezignovaná formulace, vždy táž: „Odmítl odpovědět.“

Jenže ačkoli génius světové vědy všelijaké příliš široké výklady svých objevů – na rozdíl od kolegy a kamaráda Alberta Einsteina – odmítal autorizovat, je z jeho Vět o neúplnosti jaksi jasné, že jakkoli dobře promyšlený myšlenkový systém není a nemůže být dokonalý, platný, bezrozporný a úplný. A to prostě proto, že jakýkoli aspoň trochu složitý systém, respektující určitá daná pravidla, obsahuje v sobě buď neodstranitelné vnitřní logické rozpory, anebo není úplný. Což náš milý rodák Kurt Gödel dokázal způsobem, nad kterým by člověk mohl doopravdy užasnout, kdyby jej někdy pochopil, jak je složitý; musí nám ale stačit, že tohle prostě JE pravda už od roku 1930 a od tehdejší konference matematiků v Královci, kde užasnul zatím jen John von Neumann, jenž tohle celé hned prohlédl a první zvěděl, že toto bude opravdový objev.

Kdo se chcete v tom Gödelovi trochu masochisticky prohrabat, protože jde opravdu o hodně náročné čtení a neexistuje možnost pochopit danou problematiku jakoukoli snadnou nebo jednoduchou cestou, najdete si v knihách a na internetu jistě mnoho informací a zdrojů. Neradím vám však začínat heslem „Gödelovy věty o neúplnosti“ na české Wikipedii, protože to napsal asi nějaký vtipálek, který napřed sděluje, že původní páně Kurtovy formulace by pro nás byly příliš složité, a potom, jak nám je raději vysvětlí „srozumitelným jazykem moderní matematiky“.

Wikipedický autor přihazuje milého Kurta Rakušanům, což tak úplně nechápu, protože k „Řehoři“ Mendelovi se kliďánko hlásíme, a ten také nenapsal slovo česky, byť k „vídeňské kavárně“ na rozdíl od Gödela nepatřil a inspirující debaty onyno nevedl. Zas to byl katolický řeholník a kněz, což našinci také příliš nevoní, ale nechme toho. – No, když Rakušan, tak Rakušan, aťsi vyrostl ve vilce pod Špilberkem, veď nechceme tuná týchto cizákov: