„Komunismus je ostudou lidstva,“ zní také jeden z mnoha výroků Miloše Formana. Je mu lze věřit, protože on si tento nelidský systém užil dokonale. Byli to také soudruzi, kteří mu zakázali na dlouhá léta asi jeho nejlepší film natočený v původní vlasti, Hoří, má panenko. Prý si na něj stěžovali hasiči, ale o ty tam vůbec nešlo. On také úžasným způsobem srovnal dva společenské systémy. Kapitalismus je podle než džungle, kdežto socialismus zoologická zahrada, ale on raději žije v džungli. To je naprosto dokonalé přirovnání, a je pravdou, že džungle je v životě přirozenější než ZOO.

Jeden z nejlepší světových režisérů dokázal, že americký sen nemusí být jenom přeludem, ale v případě pilných, šikovných a houževnatých lidí se stává skutečností. V roce 1984 mohl po dlouhé době opět přijet do tehdejšího Československa, a natočit zde svůj zřejmě nejúspěšnější film Amadeus. Komunisté se sice tvářili, jak oni jsou úžasní a velkorysí, že mu to dovolili, ale ve skutečnosti to byla jejich kapitulace. Oni totiž především potřebovali devízy z kapitalistické ciziny, protože slabá socialistická koruna byla nekonvertibilní a to je nutilo k ústupkům. Lidé, když pak viděli tento film v kinech, pochopili, že soudruzi to prohráli. Ti totiž hlásali, kde mohli, jak emigranti na Západě jsou na tom špatně a třou bídu s nouzí a k tomu často zneužívali citát Viktora Dyka, „opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. A nyní se ukázalo, že pravda je jinde. Miloš Forman tak rovněž přispěl ke konečné porážce komunismu.