Samozřejmě, že masivní útok ozbrojených sil Spojených států a Izraele je jasným porušením mezinárodního práva. Ospravedlnit tento útok bezprostředním nebezpečím hrozícím Izraeli, či dokonce Spojeným státům, je opravdu úkolem pro právnické Einsteiny, které by ovšem nikdo nebral vážně. Zejména poté, když ománský ministr zahraničních věcí 24 hodin před útokem ocenil bezprecedentní pokrok v jednání, které vedl s reprezentanty USA na jedné straně a Íránu na straně druhé. Írán byl ochoten se prakticky vzdát svého jaderného programu.

Přesto došlo k promyšlenému a detailně připravenému útoku na stovky cílů v Íránu. To, že jsou to z velké části cíle vojenské, se dá pochopit. Již méně se dá pochopit, že (neúspěšné) smrtící útoky směřovaly na palácové rezidence dvou nejvyšších představitelů Íránu. Tedy jeho duchovního vůdce Chamenejího a íránského prezidenta Paškjana. A ještě méně se dá pochopit útok, ke kterému došlo na dívčí školu v jižním Íránu, kde zahynulo několik desítek zcela nevinných mladých Peršanek.

Zkrátka Spojené státy s Izraelem byly dlouho dohodnuty, že pod pláštíkem jednání s Íránem, které přivedou Spojené státy do slepé uličky (což se jim tak úplně nepodařilo), bude možné zahájit grandiózní útok na 90milionovou zemi. Útok nemá jenom jeden cíl. V první řadě je to jednoznačně snaha o svržení režimu ajatolláhů a Islámské republiky. Samozřejmě je možné zpochybňovat legitimitu tohoto režimu a já nepatřím ke stoupencům fanatiků jakéhokoliv druhu, vyznání či politického názoru. Nicméně v Íránu má režim jistou politickou legitimitu už také proto, že v zemi probíhá něco takového, jako jsou volby. Možná, že není Írán zrovna výkladní skříní demokracie, ale na rozdíl od mnoha jiných autokracií prostě v tomto státě probíhají volby, které dávají jeho představitelům jistou legitimitu. Tedy zejména prezidentovi, parlamentu a vládě... Takže prvotní cíl je likvidace režimu, který je Američanům, a zejména Izraelcům trnem v oku.