Předseda ruské vlády Dmitrij Medveděv má přijet na návštěvu města Saratova. Proto je potřeba se řádně připravit a natřít zchátralé domy na modro. A když už se téměř rozpadají, tak se musí překrýt plachtou s nádhernými barevnými stěnami a nevzhledná prostranství se musí schovat za kulisy nádherného březového háje. To ovšem není Rusko 2. poloviny 18. století, kdy kníže Grigorij Potěmkin coby gubernátor astracháňské a azovské provincie nechal v roce 1787 při návštěvě carevny Kateřiny II. postavit makety nádherných vesnických domů a uvnitř každého pak ruská panovnice viděla pečenou husu, což mělo dokládat, jak si místní vesničané žijí nad poměry. Ve skutečnosti se jednalo pouze o trapné divadlo a husa byla jenom jedna a podaní ji přenášeli zadem z domku do domku.

U nás je v současné době nemyslitelné, že by se při návštěvě premiéra Bohuslava Sobotky takto šílelo. V Rusku je však tradice potěmkinovských vesnic, čili lakování skutečnosti narůžovo, silná. Rusové tomu říkají „pakazucha“, tedy ukázka, a prý je normální chtít se ukázat co v nejlepším světle. Prý tím, že se stěny zpustlých domů zakryjí plachtou s nádherně malovanou zdí, která tak kdysi vypadala, se pouze nostalgicky vzpomíná na bývalou krásu. Tomu bych rozuměl, ale to se v normální společnosti dělá jinak. U nás také za komunistické éry chátrala historická jádra měst, ale po roce 1989 jsme to vyřešili tak, že noví majitelé často rozpadající se historické domy opravili. Pak opravdu není nutné zakrývat zchátralé stavby falešnými kulisami.