Michale, máme nového ministra kultury, co by podle Vás měl jako první kroky v české kultuře udělat?
Určitě mu nebudu radit, je to jeho džob, on je víc napravo, společného máme jen to, že oba jsme se stali obětí kolegiální předvolební represe, jinak asi naše pohledy mohou být v některých aspektech rozdílné.
Faktem je, že na něho čeká nelehká práce a nastoupil do období, kdy proti kultuře stojí protivník, který je bezohledný, vlivný a bez zájmu o to, co kultura přináší, co je její podstatou a jakou důležitost reprezentuje v národním slova smyslu. Bude se muset připravit na souboj s AI, bude nucen se pasovat do role prvního bojovníka a ochránce s tímto fenoménem, který vstoupil za brány pomyslného paláce kultury celého světa, tedy i toho našeho, národního, kulturního stánku.
Druhým problémem je fakt, že česká kultura se zprofanovala, „zezápadněla“ se v řadě jejích oborů v tom nejhorším slova smyslu, a doslova je „zasviněna“ progresivistickým virem zvrhlosti. Netvrdím, že je to paušální jev, ale v mediální oblasti kultura spadla do hnoje byznysu a finančního, neukojitelného hladu ve smyslu komerce, a tenhle druh kultury je v současné době majákem k veřejné orientaci. Je to pozůstávající pozice umírajícího, globalistického světa, a tisíce jeho pohrobků neustále vztahují hladové pařáty k tomu, co tato dekadence symbolizuje. Tyhle pařáty se musí urazit. Musí dojít k definici významového rozdělení kultury. Kultury vně naši zemi, tj. jako vývozní artikl entity, která žije na tomto území, a dovnitř, jako posilující prvek národní hrdosti a vnitřní svobody, ovšem zároveň pevného ukotvení nejen v tradicích, ale i budoucí vize národní identity. Na to všechno bude muset získat zpovykanou uměleckou scénu, na to bude muset vyždímat peníze z rozpočtu a bude muset sehnat donátory na jednotlivé obory, na kterých by měl mít stát a národ zájem, a to v této nelehké ekonomické situaci a tedy i té budoucí, která občanům i podnikatelům připraví krušné chvíle, na které nejsou připraveni. Bude to mít chlapec těžké, vůbec mu to nezávidím.
A co je potřeba změnit, udělat… dlouhodobě?
Restartovat priority a hledat kulturní spojence napříč celým spektrem, vydolovat co největší finanční prostředky, protože, jak tuším, jsou ministerstva, která budou důležitější z hlediska hospodářství a politiky státu a udržení jeho úrovně. Jestli pojede podle zaběhnutého schématu, nic se nezmění a z kultury se stane taková pouliční běhna s pár vybranými VIP reprezentacemi a bude se oddávat ruce trhu, což zrovna v těchto rozhodujících dobách není příznivý kurz.
Příkladem je Národní divadlo. Mělo by se vrátit do pozice výkladní skříně, zahodit tu experimentální masku progresivistického šklebu. A když mluvím o výkladní skříni, každý jistě rozumí, že jde o myšlenku, realizaci i personální zdroje. To nejlepší získat, kultivovat a představit nejen národu, ale i zahraničí. Nezavrhuji v širším slova smyslu experimentální projekty, ale na scény významového typu, jako je Národní divadlo, to prostě nepatří.
Dalším úkolem je odideologizování. Divadla mají jiný úkol než šířit ideologie zvrhlého genderismu, nebo ideologické jednostrannosti, až nenávisti, což se v souvislosti s konfliktem na Ukrajině ujalo a vybujelo. Kde to jsme? Ve fašistické laboratoři? Je to snad soutěž, kdo vypěstuje většího žlutomodrého „nácka“ v českém těle, který ze scény vychrlí více kravin? Mám zkušenosti ze socialismu, kdy jsme některými kousky znesvěcovali jevištní posvátnost. Nevím, jak to bylo za protektorátu, ale dnes si člověk připadá, jako za nějakého nového protektorátu Böhmen und Möhren. Umělci tak silně napomohli rozdělení společnosti! Už se to musí zastavit, a ministr kultury je ten hlavní „výpravčí,“ co by měl mávat plácačkou.
Fotogalerie: - Křest žalu
Mluvíme o novém ministrovi, pojďme si trochu „zabilancovat“. Jak se Vám líbila práce teď už bývalého ministra kultury?
Asi .. takový „salonní, konformní tanečníček“ bez valného významu a schopností, když mu to stádečko, co měl na starosti, zdivočelo a dost nekulturně šířilo nenávist více, než pověst o české kultuře všude, nejen tam, co se to hodí. Zkrátka, takový protektorátní úředníček.
A co říci na ty protesty řady umělců proti tomu, aby post nového ministra zastával zástupce Motoristů?
Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?Anketa
Když jsme u těch protestů, vraťme se k vystoupení některých českých umělců na protivládní demonstraci na Slovensku. To tehdy vyvolalo velkou diskuzi. Měli by se, podle Vás, umělci takovým způsobem zapojovat, navíc tedy v jiném státě? Mají pravdu ti, kteří jim vyčítají, že svým způsobem takto zneužívají své popularity?
Uvedu příklad; proč v padesátých letech John Wayne, filmový hrdina číslo 1, který nikdy nebyl hrdinou v reálném životě, udával kolegy s jiným názorem, a fakticky byl hrdinou pouze ve smyslu mccarthismu? Žádné vlastenectví, ale prospěch. Dobře vytěžený prospěch v obleku vlastenectví. A stal se z něho hrdina, protože je hezky hrál. Já na jeho filmy koukám s nadhledem, neumím se zbavit pocitu pokryteckého nátěru. Abych to ale vyrovnal; třeba filmy s Gregory Peckem miluji. Doufám, že jsem vám jasně a dostatečně odpověděl na vaši otázku. Dosaďte si současné české reálie. Jeden Peck na sto Wayenů. Podotýkám, že nemluvím v tomto případě o hereckém umění, nebo schopnostech, ale oddanosti k odměně za demonstraci postoje, ať už jde o sebeblbější prezentaci bez obsahu a formy. Připomíná mi to Bubeníčka v kleci na Václavském náměstí v devadesátých letech, kdy ještě s dalšími idioty projevovali nevoli s Kubánským režimem. Nejen zbytečné, ale mimořádně trapné to bylo. Sebeprezentace, jako majáku morálky, jako pozice vývozního politického artiklu, je desetkrát trapnější a „exportní řečníci“ mohli klidně použít tu klec z devadesátek a doplnit ji o druhovou cedulku exempláře: „Opice služebná.“
Psali jsme:
Jak celkově tu českou kulturu v posledních letech hodnotit? Vím, a už jsme se o tom i trochu bavili, že jste měl určité problémy s prací kvůli svým politickým názorům, především tedy poté, co jste kandidoval za Stačilo!. Jak to bylo a co by se, podle Vás, mělo v této souvislosti změnit?
Neměl jsem, stále mám. Prostě jsem v dabingu přestal existovat, protože až na čestné výjimky, které nechci jmenovat, abych jim nepůsobil potíže, je to tak nějak, jak jsem popsal v předešlé odpovědi. Tohle konkurenční prostředí je infikované nenávistí. Co je komu do mých názorů? Já se o jejich taky nezajímám, byť vím, že ti nejaktivnější jsou zakomplexované lidské nuly a kráčí s trendem. Profesně to nemají taky tak nějak na stupnici nejvýš. Jeden kamarád, už bývalý, mi řekl, když jsem se ho ptal, proč jsem v podstatě zakázaný herec, co to jako má znamenat v té „Demokracii?“ Odpověděl mi: „To je kapitalismus.“ Tak jsem mu opáčil: „Nenávist je kapitalismus?“ Nevěděl, co na to říci, po chvíli mlčení z něho vypadlo: „Když slyším Stačilo!, tak se mi chce blejt!“ - Takhle to vypadá. Tohle byla jeho odpověď za všechny, kteří infikovali profesi ideologií. Proti tomu bojuji už dobrých deset let, kdy jsem poprvé veřejně řekl: „Herci, nebuďte pitomci, buďte herci …“ - Teď zrovna všichni trpí modrožlutou mlhou, rusofóbií, přechozeným antikomunismem - a zítra si k nenávisti najdou koho? Židy, cikány, lidskou rasu, protože jim někdo vnutí blud, že jsou Marťani? Jsem dnes černá ovce mezi jejich „svatou stádní bělobou,“ ale budou se divit, až prozřou. A prozření se blíží. To bude ta změna.
Když jsme u kultury, jak vnímáte rozdělování dotací? Koho především podpořit, podle Vás?
Kvalitu, národní směry, export.
Jedná se také o tom, jakým způsobem financovat veřejnoprávní média. Na tom není úplná shoda v nové koalici. Jak to vidíte Vy? A co jejich případné sloučení? Právě ministr Klempíř prý uvedl, že ho vnímá jako nevýhodné…
Jeho vnímání je zase politika určité skupiny. Já jsem pro sloučení. Ať vysvětlí tu nevýhodu. Nechám se demokraticky přesvědčit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 9 čtenářů)
Myslíte si, že se někteří umělci podílejí na rozdělování společnosti?
Sochorová
