Tento případ dobře popsal v Reflexu č. 13 v článku Heil Putin ruský novinář Kirill Ščelkov. Viktor Šenderovič zveřejnil na webových stránkách rozhlasové stanice Echo Moskvy komentář, ve kterém napsal, že Hitler a Putin zneužili olympijských her pro své politické a ideologické cíle. Můžeme s tím souhlasit či nesouhlasit, na to má každý člověk právo. Čekal bych věcnou polemiku o podstatě zmíněného textu, rozbor toho, kde se pan Šenderovič mýlí.

Místo toho mu hlavní televizní zprávy státní věnovaly velkou pozornost v jiném duchu. Viktor Šenderovič prý zradil svoji vlast, je Žid, pracuje pro světový sionismus a pro takové není v pravoslavné a vlastenecké ruské společnosti místo.

Začaly silné tlaky ne jedno z posledních nezávislých médií - rádio Echo Moskvy, aby článek stáhla a Šenderoviče vyhodila. Vedení stanice se naštěstí nebojí a tento brutální nátlak odmítlo. Poslanecká frakce Putinovy vládnoucí strany Jednotné Rusko dokonce ve Státní dumě žádala posílení cenzury.

I v České republice vychází hodně kritických článků na adresu prezidenta Miloše Zemana. To je v pořádku a je nemyslitelné, aby kvůli tomu někdo žádal cenzuru. V skutečně demokratické společnosti je samozřejmé, že i hlava státu se může bez následků kritizovat. I proto byl v České republice již před časem zrušen v trestním zákoníku paragraf o urážce prezidenta republiky. Je fakt, že i za I. republiky bylo hanobení prezidenta trestné, ale Tomáš Garrigue Masaryk to řešíval s nadhledem, například opakovaně u Jaroslava Durycha amnestií, takže dotyčný za „urážku majestátu“ nakonec souzen nebyl.

Ruský prezident Vladimír Putin je ovšem duševní mrzák a ubožák a tak jedním z jeho prvních činů bylo, že médiím zakázal karikatury o sobě. Co také čekat od komunisty - důstojníka KGB, že? Atmosféra v Rusku podle toho vypadá, jakékoliv vybočení z řady vyvolává štvanice na člověka. Je přece šílené, když státní televize hlásá de facto antisemitismus, nenávist k Židům s tím, že takoví lidé nemají v Rusku co dělat. Tradice pogromů, jak je vidět, v kremelské říši úspěšně pokračuje.

Když tedy člověk ví, jak to v Rusku vypadá se svobodou projevu, pak je úsměvná a drzá zároveň kritika Ukrajiny a Pobaltí za to, že vypínají vysílání ruské státní televize a upírají prý tamním ruským menšinám právo na svobodu informací. Nejsem přítelem takových opatření, ale Rusko, kde byly zlikvidovány desítky nezávislých televizí (naposledy stanice Dožď), rádií, novin a časopisů, nemá právo v takových případech útočit na druhé.

Putinovi čeští stoupenci a vůbec všichni by si měli uvědomit jedno, mohou kritizovat vládu, prezidenta atd. bez následků. V Rusku mohou skončit v lepším případě ve vězení, v horším prostřílení na ulici. Vždyť v putinovské éře byly z politických důvodů zavražděny desítky novinářů, pachatele policie většinou nedopadla.