Na obranu Francie a Velké Británie lze říci, že tehdy v roce 1938 tam byli u moc lidé, kteří nechtěli válku s Německem za žádnou cenu, protože si byli vědomi hrůz prvního velkého válečného konfliktu. Ti měli navrch a za sebou i veřejné mínění obou zemí. Byly i výjimky jako Winston Churchill nebo Charles de Gaulle, kteří sice upozorňovali na nebezpečí, jež pro Evropu znamená Adolf Hitler, ale tehdy neměli moc významná postavení. První byl řadovým poslancem britského parlamentu, druhý v hodnosti plukovníka velel tankovému pluku francouzské armády. Tehdejší britský premiér Neville Chamberlain to řekl jasně: „Byť bychom sebevíce sympatizovali s malým národem, proti němuž stojí velký a mocný soused, nemůžeme se za žádných okolností zavázat, že kvůli němu přivedeme britskou říši do války.“

Bylo rozhodnuto, Československo bude obětováno, odstoupí pohraničí Německu, což je přijatelná cena za zachování míru v Evropě.

O Sovětském svazu se dlouho tradovalo, že nám tehdy na pomoc přijít chtěl. Ovšem to je lež. V příloze knihy Ladislava Feirabenda Beneš mezi Londýnem a Moskvou popisuje blízký spolupracovník T. G. Masaryka Ivan Herben, který strávil válku v nacistickém koncentráku, rozhovor s prezidentem Edvardem Benešem v červnu 1945 na Pražském hradě. Ten se tehdy tak mimořádně rozčílil, že musel jít do zahrady na čerstvý vzduch.