Jiří Baťa: Akceptujme pietní vzpomínku nejen romských obětí z tábora v Letech

Nicméně, všechno zlé je pro někoho dobré, jsou totiž jistí lidé a jisté partaje, kterým tento výrok přišel velice vhod, neboť SPD je pro ně jednak nežádoucí konkurencí, ale hlavně strana, jejíž program je v rozporu s jejich programem a navíc, SPD se uchází když ne o spoluvládnutí s ANO, pak za jistých podmínek jsou ochotni, vládu Andreje Babiše podpořit. Prohlášení T. Okamury (za které se mj. veřejně omluvil) je pro ně natolik „ nepřijatelné“, že se k němu vyjádřil J. Bartoška (místopředseda KDU-ČSL) s výzvou, že za něco takového je třeba místopředsedu sněmovny, pana Tomia Okamuru odvolat. Stejného názoru a stejný požadavek kromě KDU-ČSL, mají i Piráti, TOP O9, STAN, ODS a část z poslanců z ČSSD. Nic nového pod sluncem, to jsou strany, které jsou na opačném, opozičním pólu politické demokracie v ČR. Ale obraťme pozornost k historii samotnému táboru v Letech.

Není pochyb o tom, že v pracovním táboře v Letech došlo k událostem, které postihly občany cikánského původu,ale i občany necikánského původu. Problém však je, že na existenci tábora v Letech u Písku existuje celá řada názorů, pohledů, hodnocení, které se navzájem, často výrazně, rozchází. Tak např. v článku v Parlamentních listech.cz z 18. srpna 2017, se píše, že Lety byly původně kárným pracovním koncentrákem pro české Židy, kteří byli určení k pracem likvidaci polomů na pozemcích knížete Schwarzenberga a kde Židé pracovali velmi usilovně. Jednalo se především o inteligenci, mj. advokáty, lékaře, zubaře a podobné, kteří neměli potřebný fyzický fond a zkušenosti s těžkou a náročnou prací v lese. Z těchto důvodů, při srovnání s očekávanými předpoklady, také podávali nedostatečné výkony. Proto byli odsunuti do Terezína a odtud do Osvětimi.

Jiný zdroj však v této souvislosti uvádí, že tábor v Letech původně sloužil jako pracovní tábor, následně od 1.1.1942 byl sběrným táborem a od 2.8. 1942 se už stal cikánským táborem. Vězni (bez rozdílu národnosti nebo rasy) do tábora přicházeli z výkonu trestu a pobyt v pracovním táboře je měl naučit pracovat, než byli propuštěni. Vězni pracovali na výstavbě silnice, na polích a v lese po celém okolí tábora. Tento zdroj však vůbec neuvádí, že by tábor v Letech byl původně kárným pracovním koncentrákem pro české Židy a rovněž zde není zmínka, že by osazenstvo tábora mělo být především z řad inteligence.

Pokud jde o informace o obětech na životech v souvislosti s pobytem v táboře v letech, pak podle romských organizací v protektorátu prošlo táborem v Letech 1.308 cikánů a táborem v Hodoníně u Kunštátu to bylo 1.375 , přičemž v prvním případě na následky strádání, především zimy a nemocí zemřelo 327 osob, ve druhém 207, celkem 534 osob.

Jiný zdroj uvádí, že v táboře v Letech zemřelo celkem 30 mužů, 48žen, 3 chlapci, 4 dívky, celkem 241 dětí mladších 14 let. Celkem prošlo branou vyhlazovacího tábora v Osvětimi 420 vězňů z tábora v Letech, z toho bylo 215 mužů a chlapců a 205 žen a dívek.

Jak je výše zmíněno, existuje mnoho pohledů, verzí a názorů na tábor v Letech, pokud jde o jeho, osazenstva a průběh činnosti v něm. Je proto značně obtížné vyjádřit faktické, definitivní skutečnosti, protože co pojednání, to jiné vidění, fakta a hodnocení. Na své si také přijdou ti, kteří se vyjadřují tak, aby jejich hodnocení bylo konzistentní s názory jistých kruhů, které je za takové podání jistě patřičně ocení, resp. odmění.

Nicméně je také pravda, že na našem území bylo cca 50 podobných typů táborů, kde docházelo k podobným tragédiím jako v Letech, ale byly tragédie a oběti jiné, jako např. při bombardování měst americkými letadly, oběti v rámci bojůvek partyzánů s nacisty, pogromy na celé vesnice atd., nad kterými se nikdo se nepohoršuje, že jim chybí pieta. A určitě by jejich pozůstalí (stejně jako Romové) měli právo se piety dožadovat.

Protože u obětí v Letech jednoznačně nevyplývá, že se jednalo výlučně o oběti cikánského původu, ale že obětmi byli i Židé a občané necikáni, potom památník, eventuálně pieta, čehož se vehementně domáhají členové Výboru pro odškodnění romského holocaustu nemohou být chápány a akceptovány jen jako památka obětem občanům cikánského původu, ale (pokud by k realizaci památníku došlo), jako pietní místo a památník všem, kteří táborem v Letech prošli, v něm zahynuli resp. těm, kteří byli z tohoto tábora transportování do koncentračního tábora v Osvětimi. Tato definice by měla být respektována proto, aby tábor v Letech nebyl , jako by si někdo přál, charakterizován a chápán jako klasický koncentrační tábor., neboť tábor v Letech nesplňoval jisté základní podmínky a charakteristiku koncentračního tábora. Zde je definice, k čemu slouží koncentrační tábor: koncentrační tábory slouží k izolaci, terorizování i fyzické likvidaci politických odpůrců, popřípadě účastníků osvobozeneckého hnutí v závislých, či okupovaných zemích. Za nic takového však nebyli v Letech vězni izolováni. Navíc, tento tábor nebyl vybaven potřebným technickým vybavením, resp. zařízením, jako např. plynovými komorami (sprchy), pecemi k pálení obětí, šibenicí, gilotinou a podobným zařízením, určených k vraždám a likvidaci vězňů.

Nabízí se tedy zásadní exietnční otázka a to, zda tábor v Letech splňoval tyto základní ukazatele (charakteristiku) koncentračního tábora? Aniž by bylo nutné pitvat se v rozboru této definice a porovnávat je s fakty a skutečnostmi, které existovaly v táboře v Letech lze jednoznačně konstatovat, má-li být dán průchod pravdě, všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že tábor v Letech u Písku koncentračním táborem jako takovým rozhodně nebyl. To však neznamená, že by to mělo jakkoli snižovat a zpochybňovat utrpení a z toho plynoucí oběti, které v tomto táboře existovaly.

Nyní názor, za který budu nejspíše označován za rasistu, fašistu, xenofoba, nacionalistu atp., nicméně se jim snažím vyjádřit objektivní pravdu, kterou někteří lidé nejen neradi slyší, ale dokonce ji vehementně odmítají. Aniž bych měl v úmysl snižovat hodnotu lidského života na základě rasy nebo národnosti, není od věci si připomenout několik faktů a skutečnosti, které se týkají cikánů, jak se jim dříve říkalo a jak se také sami označovali (někteří na tom dokonce trvají i dnes), resp. občanů, dnes Romů a sice, že do tábora v Letech údajně přicházeli lidé z výkonu trestu,pobyt v pracovním táboře je měl naučit pracovat. To nasvědčuje tomu, že zde převažovali občané cikánského původu, kteří nepracovali a zřejmě pracovat odmítali. Zřejmě i z těchto důvodů, či za tím účelem byl vrchním velitelem neuniformované protektorátní policie vydán výnos o potírání tzv. cikánského zlořádu. Na základě výnosu pak policejní úřady ataké četnické stanice sepsaly všechny „Cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánsku.“ Jejich další osud již není znám.

Nicméně, buďme upřímní, otevřeně a bez předsudků si připusťme, že občané „romské“ národnosti (ke které se dnes oficiálně hlásí jen asi čtvrtina všech Romů), se od svých typických cikánských vlastnosti, tj. nepracovat a vyhýbat se práci a jiných známých cikánských „zvyklostí“, do dnešního dne neoprostili. Připusťme si také, že občané této minoritní komunity dlouhodobě působí státu a společnosti činí nemalé problémy nejen z principu jejich rodových zvyklostí a vrozené mentality, ale hlavně a především z nerespektování zákonných občanských povinností, když na druhé straně naprosto dokonale znají svá občanská práva.

Vycházeje z uvedených skutečností položme si seriozní otázku, jak moc či málo jsou občané romské minority ve srovnání s majoritními občany pro naši společnost ekonomicky užiteční či prospěšní, protože jakkoli se to snaží naši politici nepřiznat, romská problematika je z pohledu sociální ekonomiky výrazně v červených číslech především z titulu různých finančních dávek, příspěvků, přídavků, podpor atd., v nemalé míře i v činnosti tzv. proromských neziskovek a jejich dotace státem, zaměřených na pomoc při řešení romských problémů. Otázka nemá absolutně nic společného s rasovou, ani národnostní otázkou, případně nějakou diskriminací, protože stejně tak se můžeme ptát, jak jsou nebo budou ekonomicky užiteční imigranti v SRN, Francii, Švédsku a jinde, kteří tam rovněž odmítají pracovat.

Jak výše zmíněno, měl by být občanům romské národnosti, kteří se v táboře v Letech u Písku stali oběťmi postaven pomník jako pietní vzpomínka na jejich utrpení, které se staly v důsledku II. světové války. Z lidského, potažmo humánního hlediska je otázka piety a památníku zcela na místě, už třeba proto, že táborem v Letech prošli nejen cikáni, ale i občané necikáni, kteří byli také vězněni za nějakou trestnou činnost a poté převezeni do tábora v Letech. V případě cikánů to ale byla (a mnohdy je dosud) jejich přirozená vlastnost, že vedli toulavý život, že se vyhýbali práci, případně také páchali trestnou činnost (hlavně drobné krádeže). Je to pochopitelné, byli to prostě cikáni, kteří jsou tímto způsobem života vedeni po celá staletí. A jen velmi těžko se přizpůsobují civilizační legislativě 21. století. Tento fakt nelze nijak ospravedlnit.

Při poctivém, pravdivém a odpovědném hodnocení české romské komunity z celospolečenského pohledu, jako je respektování zákonů, občanských povinností, pracovitosti, čestnosti, poctivosti, slušnosti, vzdělanosti a podobných morálně charakterových v porovnání s vlastnostmi řadového občana České republiky se neodbytně nabízí velmi žádoucí morální otázka, zda po všech dosavadních, všestranných zkušenostech soužití s romskou komunitou je nutné až tak neadekvátně adorovat nejen válečné romské oběti, ale obecně celou dnešní romskou komunitu? Důrazně poznamenávám, že tímto názorem nijak nehodlám diskriminovat romské občany,ani dehonestovat snahu a zájem společnosti o jejich postupnou integraci do společnosti, jen konstatuji stav věci, jak se projevuje po letitých, ne zrovna málo složitých zkušenostech s jejich životem v občanské společnosti ČR.