Tenkrát ještě bylo sněhu dost, a říkali nám "Betlémáci". Dnes je tam betonová a asfaltová džungle. Ta vesnička u Prahy se jmenovala Stodůlky. Nebyl tam ani milimetr asfaltu, a nikdo ve vesnici neměl automobil. Také proč? Nepotřebovali jsme ho, všude jsme chodili pěšky. A byly povoleny pouze podkrovní domky, protože tomu říkali "zelené plíce Prahy".

A tak se teď připravuji na zimu. Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě... Ale mělo by se říkat - až se zima zeptá, co jsi dělal na podzim. Jak říkal můj dědeček: "Když máš ve sklepě zelí a brambory, nemáš se čeho bát" Zelí už mám vykysané v bečce, brambory mi přivezl syn z jednoho Zemědělského družstva. (Družstevní lány byly osety. Kdo je osel? Tatínek je osel. Proč je osel? Protože je v JéZet Dé.) Také mám pár kilo cibule (asi 10), krásný česnek jsem koupil na Dni zemědělců na statku. To nejsou stroužky, ale strouhy. Paličák. Včera jsem byl pro ořechy v sousední vesnici. Letos mi všechny stromy v květu pomrzly. A i když nepomrznou, sklidí mi je ty potvory veverky. Mám tu černé i zrzavé. Jsou tak drzé, že i když sedím pod stromem, klidně si je sklízejí. Předminulý rok jsem sklidil asi jedno kilo. Nech brouka žít. A také pytel hrachu. Ve dvacetilitrovém demižónu mi bublá, přes kvasnou trubičku, jabčák. Ve dvou padesáti litrových barelech kvasí kvas. Když jsem psal do pálenice, kolik kilo cukru a kolik kvasinek tam, na padesát kilo, nesmím dát - byl jsem opatrný, abych se nedostal do rozporu se zákonem. Takže tam nesmím dát - na padesát litrů - 4 kila cukru, a jeden balíček kvasinek. To je dobře, že to vím, nerad bych se dostal do problémů se zákonem. A tak mám naloženo i pár sklenic hrachu, karfiólu, cibulek, paprik, okurek, čalamády a něco na způsob Moravanky. A mám naloženo i pár sklenic celeru. Zítra budu dělat jabková povidla.