Kniha nese název „KULAK – my všichni jsme vinni?“ Je to skutečný příběh muže, který svůj život prožil od Rakousko-Uherska po novodobou historii po „sametové revoluci“ v bývalém Československu, následně v České republice. Zažil vzestupy a pády, zažil dvě světové války a předvídal a zároveň se obával té třetí, která by byla pro lidstvo tou poslední… Život se dá prožít, nebo jen přežít, ale také užít. On zažil vše, a přitom si ponechal optimismus, se kterým byl ochoten na svůj životní příběh zavzpomínat.
Měl Hayato Okamura právo ve sněmovním projevu proti svému bratru Tomiovi použít informace z jeho dětství?Anketa
Vrací se k dobám studií ve Vídni po první světové válce a k jednotlivým charakteristikám i životním příběhům svých spolužáků. Popisuje, jak se z bez starostných studentů mohou stát soudci, komunisté a „vrazi“ pod záštitou systému, úspěšní, či neúspěšní. Celý děj se odehrává v jednotlivých etapách našich dějin a dotváří náhled, jak jednoduché je zmanipulovat lidi, jak jednoduché je z nich vyrobit monstra, jak jednoduché je ublížit a nebát se zabíjet.
Ústřední postava Bohuš Kulak, vyděděný syn statkáře, kulak, právník, soudce, řidič, ředitel, zahradník – umírá a vypráví. Vzpomíná na rodinu, studia a sedm nejlepších kamarádů. Každý z nich šel po studiích vlastní cestou, někteří však zůstali neviditelně propojeni. Jejich charaktery a touhy být úspěšní jsou zachyceny v autobiografiích odrážejících dění v jednotlivých zemích, odkud pocházeli – Československa a jeho rozbití před druhou světovou válkou, Maďarska, Rakouska, Německa a Ruska. Kluci z Prahy, úspěšní za každého režimu? Změnili politickou stranu a jméno, pokud to bylo třeba. Byli to chameleoni, nebo jen přizpůsobiví, aby mohli přežít? Chameleoni, nebo jen oběti systému? Každá etapa našich dějin je provázána s těmi zahraničními, které mají nesporný vliv na vývoj u nás doma.
Život na moravské vesnici za Rakousko-Uherska, první světová válka, vznik Československa, chudoba a druhá světová válka. Krvavá lázeň doprovázející každou politickou změnu, poválečné euforie vystřídaly ještě větší euforie národa převzetím moci komunisty. Jejich téměř čtyřicetileté vládnutí a „sametová revoluce“. Počátek skutečného rozpadu Československa, pomyslný blahobyt a opět příprava na válku. My všichni jsme vinni, že jsme dopustili zvěrstva, která v té době probíhala na obyčejných lidech a národech. Vyprávění starce o životě, který se vám ve chvílích, kdy vaše svíce života do hořívá, promítá jako film. Film vašeho života. Jaký je? Černobílý, nebo barevný? Veselohra, komedie, drama, nebo thriller? Nebo jen šedé, bezbarvé nic…?
Jaký film se Bohušovi na smrtelné posteli promítá? Umírá a je mu více než sto let. Šest pokolení prožilo život s Bohušem nebo vedle něj. Šest pokolení od roku 1900 (Rakousko-Uhersko) až po novodobou historii Česka po „sametovou revoluci“ a léta po ní. Kdo z nás měl to štěstí přežít tak třeskuté změny, kdo z nás je uměl popsat, kdo z nás svůj život prožil jako věčný optimista Bohuš? Zůstat optimistou, nikdy neklesnout a nenechat se srazit na kolena. Jde to? Prožít, nebo přežít změny systému od „Monarchie“ až po nynější dobu.
Bohuš musel a chtěl. Přežít dvě světové války, užít si studia ve Vídni, prožít si chvíle se svou rodinou i kamarády. Byl to on, kdo zažil více než deset desetiletí závratných změn, dvě tisíciletí. Byl účasten změn od telefonu, telefonních budek po mobily a videohovory po celém světě. Od kočárů k automobilům, od loučí k elektrické energii, od vody ze studny po vodovody… Patřil do té zázračné generace, která se uměla přizpůsobit změnám, a ještě si užívat života a radovat se z každé maličkosti. Znal, jak vypadal život, když se do školy chodilo bez bot, protože na ně rodiče neměli. Kdy skýva chleba byl dar a bonbony bez obalu, hozeny z kočáru paní hraběnkou do hromady prachu a louží na silnici za kočár, byly zázrakem. Bonbony pro chudá děcka, která za kočárem běžela třeba i kilometr a v prachu a špíně ty bonbony sbírala a myslela si, že paní hraběnka je moc hodná a má je ráda.
Jak vypadal život za první světové války a po ní? Po pádu Rakousko-Uherska, vzniku Československa? To již ta děcka, co běhala za kočárem, pracovala a prosila o to, aby je ze zaměstnání nevyhazovali a nebrali jim halíře z jejich mzdy. Pod heslem „Ani muže ze závodu, ani halíř ze mzdy“ bránili své nuzné živobytí. Byli to oni, kteří přežili krvavé střety ve válečném boji první světové války. A znovu bojovali o to, aby mohli uživit své rodiny. Tak se do nich v roce 1921–1923 nechalo střílet. Za té úžasné „První republiky“ se do dělníků střílelo. Jak by asi vypadala První republika, kdyby za podivných okolností nezemřel skutečný diplomat Štefánik? I to Bohušovi často vrtalo hlavou.
A zanedlouho přišla druhá světová válka, hrůzná a bestiální. Po osvobození Rudou armádou a Spojeneckými vojsky (květen 1945), krátkém vydechnutí, došlo k další významné politické změně, nástupu komunismu (únor 1948). A pak, po více než čtyřiceti letech jejich vládnutí, přichází „sametová revoluce“ (listopad 1989) a opět nástup kapitalismu. Tím vším prošel Bohuš, on, jeho přátelé ze studií i jeho rodina. Kolikrát přišel o svůj majetek, kolikrát ho systém okradl? Kde jste všichni byli, když nám vzali statky a pole? Kde jste všichni byli, když se hledal důvod k válkám? Systémy se za tu doby střídaly, vždy byla část lidí okradena, zubožena, aby ta druhá část mohla na jejich úkor zbohatnout.
Přes to všechno Bohuš nezahoř kl. Nikdy ničeho nelitoval. Jen mnohokrát opakoval, že je konečně svobodný, protože mu všechno ukradli. Na sklonku života připomínal, že se lidé nepoučili a třetí světová válka je nemine. Byla to Bohušova věštba, nebo jen hodnocení situace ve společnosti? Připomínalo mu to období, které již poněkolikáté prožil, scénář se opakoval? Jednotlivé příběhy se prolínají. Současnost se konfrontuje s minulostí. Dějiny se opakují. Bohuš rád citoval Einsteina, když předvídal, že poslední – třetí světová válka – je na spadnutí. „Když jste se nepoučili, ať vás vezme čert.“ Toto úsloví používal vždy, když to bylo příhodné, a nebylo to jen ve vztahu k možnému poslednímu konfliktu.
Kniha není morbidní, plná obav a strachu. Naopak, je plná životního optimismu starce, který se ve svých více než sto letech nebál ani smrti, ani flirtu. Odcházel z tohoto světa smířen, ale nerad. Do posledního vydechnutí věřil v lásku, humor, lepší svět a jak sám říkal: „Neboj se být slušný.“ Měl rád život a uměl ho prožít i v těch nejtěžších chvílích. Ve svých vzpomínkách připomíná, že charaktery lidí se jako šablona opaku jí. Svině zůstává sviní, stejně jako slušný člověk zůstává slušným, a režim v tom nehraje roli. Mnohdy je slušnost považována za slabost. A na to chce Bohuš ve svých vzpomínkách upozornit. My všichni jsme vinni, že jsme připustili psychopatům nás ovládat. Svojí zbabělostí a strachem jsme připustili, co se v posledních více než sto letech odehrálo. Neboj se být slušný. „Jednotlivá historická období, kterými hlavní postava se svojí rodinou a přáteli prochází, jsou doplněna historickými fakty.
O autorce: Dosavadní literární tvorbu Aleny Vitáskové lze vnímat jako nastavení zrcadla naší novodobé společnosti. Se specifickým humorem, který je jí vlastní, popisu je život tak, jak ho každý z nás více či méně prožívá. Děje jsou ve všech knihách postaveny na reálných základech, inspirovány skutečnými příběhy. Nechává nahlédnout do oblastí, které buďto sama zažila, například „Krvavé slunce pod gilotinou“ nebo tragikomický příběh v trilogii „Solární baroni“, nebo je zná zprostředkovaně díky svému talentu a umění naslouchat životním příběhům ostatních. Co jí nelze upřít, je skutečnost, že i ty brutální děje dokáže napsat čtivým slohem, který je doprovázen humorem. Některé děje knih by mohly být bez nadsázky podkladem scénáře pro „noir film“. Jako kniha „Prezident“, „Prostituti – oči žalují“ nebo „Béďa, povolání syn“. Z její dosavadní tvorby silně vybočuje poslední kniha „Kulak, my všichni jsme vinni“, která vychází ve velmi složitém období, které celý svět prožívá. Zásadní změny, prohra nebo výhra globalismu? Konec hegemonie jedné síly? Kruté nebezpečí rozpoutání třetí světové, a tudíž pro lidstvo války poslední? To ale není dějem knihy. Ten se odehrává v období od monarchie Rakousko-Uherska až po stávající novodobé Česko. Více než pět generací prochází životem muže, který se na sklonku života o své zkušenosti podělil, než ve svých více než sto letech zemře. Jeho paměti a vzpomínky se staly základem knihy, která poukazuje na lidské slabosti, charaktery vyplouvající na povrch v dobách, kdy probíhají největší společenské změny. Konflikty, především válka, dokážou probudit v lidech tu lidskou bestii neštítící se zabíjet, porobovat, ničit a krást. Změny režimu poukazují na zvrhlosti systému, kdy se vytvoří zákon k okradení či trestání těch, kteří se neumí novému řádu přizpůsobit. Autorka vypichuje názor starce, že „my všichni jsme vinni“, pokud jsme se nepoučili z dřívějších utrpení a připustíme, aby svět dospěl k zániku ve válečném konfliktu. Svým strachem a nezájmem jsme připustili, aby svět z velké části ovládali psychopati, toužící po krvi a bohatství. Děj je mementem na události uplynulých více než sta let, kdy se lidstvo nepoučilo a trvale opakuje stejnou chybu. V jednotlivých příbězích jsou ze vzpomínek umírajícího starce popsány životní osudy kluků, mužů, jeho spolu žáků, kteří si život představovali na studiích jinak, než se jim nakonec vyplnil. Hlavním tématem, vinoucím se jako červená nit příběhem, je touha po penězích, bohatství, vlivu a moci, úspěchu, lidské slabosti i síle, nebo jen lásce a pokoře k životu. Získat bohatství, ať již formou dědictví, těch několik pakatelů, které dokážou znesvářit celé rodiny, nebo uzmout si bohatství těch druhých, třeba i sousedů. Pěstuje se závist, nenávist lidí mezi sebou, národů mezi národy. To vše s krutým plánem použít obyčejný lid k rozpoutání válek a nechat je v nich umírat a na druhé straně zbohatnutí těch, kteří to připravují. Když umírající stařec vyzývá „neboj se být slušný“ nebo osočuje „my všichni jsme vinni“, je to memento pro všechny a každého z nás, je to výzva zamyslet se, dokud ještě můžeme… Poutavý příběh je hlubokou analýzou do nitra lidství, morálky a chudoby ducha
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
