Členové odcházející vlády fantazírují, že vlastně nemusí předat návrh státního rozpočtu na rok 2026 nové vládě, která vznikne během několika příštích týdnů. Ale že nová vláda přece již mohla svůj státní rozpočet zpracovat v opozici. Větší pitomost jsem neslyšel. Tohle vypadlo přímo z úst ministra průmyslu a obchodu Vlčka. Vlčkova bezvýznamnost ve funkci ministra byla taková, že i když sleduji politiku v Česku dost intenzivně, tak si nepamatuji jeho jméno na první dobrou. Chvíli mně trvalo, nežli jsem mu na jméno přišel.

Tak nyní pro méně bystré: Státní rozpočet vzniká dlouhou dobu, řadu měsíců. To mohu říci jako člověk, který se rozpočty zabývá v praxi vlastně už od ukončení vysoké školy. Významnou část své praxe jsem nedělal vlastně nic jiného než to, že jsem zpracovával rozpočty.

Takže státní rozpočet vzniká na odborných pracovištích ministerstev, a zejména na Ministerstvu financí, kde na něm pracují desítky odborníků. A nelze tedy předpokládat, že by se mohl zpracovávat tak nějak podomácku nebo chcete-li kutilsky.

Tento argument odcházejících ministrů, že Andrej Babiš měl mít svou verzi rozpočtu předem připravenou v šupleti, je prostě hloupý.

Naprosto drzý je ovšem požadavek odcházejícího ministra financí Stanjury, který se dožaduje, aby nová vláda zachovala v tom Stanjurově návrhu rozpočtu dvě položky. A to sice nabobtnalé výdaje v oblasti Ministerstva obrany. A také rezervu, která se vytváří na výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Dukovany. A jestli to prý nová vláda nepřislíbí, bude mít s předáním rozpočtu utrum.