Jiří Klušák: Je, jaká je aneb Když sociálka obchoduje s vašimi dětmi

08.03.2017 9:07

O pravdivosti mého příběhu nelze pochybovat, neboť prošel všemi stupni kontrol a šetření. Celkem těch nezávislých a spravedlivých prozkoumávání mého případu bylo již na 25. Od všech mám odpovědi, či dokonce několik odpovědí. A nikdo z nich, ani jeden neoznačil nic z mého popisu případu za lež, nepravdu, že se nestalo či že se stalo jinak. Takže se stalo a stalo se přesně tak, jak jsem jim popisoval a dokládal, když nikdo neměl nic proti. A já jim všem nejenže podrobně popisoval, ale i perfektně doložil, kterak OSPOD Moravské Budějovice obchoduje s dětmi. Tak to je a bere to jako hotový fakt potvrzený 25 různým šeřením.

Jiří Klušák: Je, jaká je aneb Když sociálka obchoduje s vašimi dětmi
Foto: pixabay.com
Popisek: zákony, ilustrační foto

Já se budu věnovat pouze tomu, jak obchodování s dětmi z moci úřední řešilo jménem zákona policejní oddělení Moravské Budějovice.  

Začátkem ledna 2012 jsem podal první trestní oznámení a čekal. Za měsíc mi přišlo vyjádření, dva formální řádečky s tím, že se vše odkládá. Úplně všechno mi uznali, nepožadovali nějaké doplnění, vysvětlení, ani další důkazy, přesto že jsme jim je nabízel. Nechtěli nic, jak jim bylo všechno jasné. Jen co se nám stalo, to prý není ani podezření na trestné činy. Policie na rozdíl ode mne tomu rozumí. A když to tvrdí policie, tak je to tvrzení jménem zákona. A musí se to přijmout už jen proto, že každý policista má pistoli.

Ale v případu se vůbec nic nevysvětlilo, na nic pořád nebyly odpovědi. A tak jsem podal další trestní oznámení, tentokrát už za konkrétní skutek v případu. A pak další a další a další, až jich bylo jedenáct. A všechna se spořádaně po měsíci odložila, jako vejce k vejci. Ale pořád se vůbec nic nevyřešilo, nevysvětlilo, na nic z úřednického úkonu v naš rodině pořád nejsou odpovědi. Není dobré, když úředníci ve vaší rodině provedou tak fatální zásah, když kšeftují s dětmi až tak okatě, že už se z jejich konání ani nedá nic vysvětlit, a policie na tom nevidí nic to divného, špatného, natož pak podezřelého na trestný čin.

Nezbylo, než se obětovat a učinit něco, co by policii z toho odkládajícího stereotypu rozviklalo, a začala se chovat k občanovi Klušákovi tak, jak důležitost jeho sdělení vyžaduje. Protože i Klušák má právo na vysvětlení úřednického běsnění v jeho rodině, když úředníci místo řádného vysvětlení ze mě měli jen srandu. Jistě znáte tu bezmocnost, beznaděj, to pohrdání s lidskou bytostí i důstojností, když vám vůbec nic nevysvětlí, a to nevysvětlení zakončí vraždícími větami typu - „Už jsme vám odpověděli, už jsme se ke všemu vyjádřili, a proto už na vás nebudeme reagovat“.

A vy přitom stále nic nevíte, vůbec ničemu nerozumíte, a tak to má dle mocných zůstat. Ale já nechci.

Proto jsem po tom všem šetření policii a předem informoval, že k nim až z parkoviště polezu po kolenou a se sepnutými rukami, že je přilezu prosit, žebrat, až takto nedůstojně je budu obměkčovat, jenom aby mě alespoň něco z postupu úředníků v mé rodině objasnili. A 10. dubna 2014, v 10 hodin ráno jsem tak i fyzicky vykonal. S policií jsem ihned po té kolenové akci sepsal další trestní oznámení a měsíc čekal. A po měsíci – opět notoricky známé dva řádky, které i ty nejklidnější občany vytočí do nepříčetnosti. Tehdy mi to docvaklo. Policii bylo úplně jedno, co ji popisuji a dokládám. Policie to poslušně sepsala, protože musela. Hezky sepsané to uloží do police, na to postaví budík s načasováním, aby za měsíc zazvonil. A po zazvonění odešlou ony dva řádky a mají případ, kterým bylo v tomto konkrétním případě obchodování s dětmi, za vyřízený.

A protože už ani policie na nic z toho mého nebude reagovat, tak už neexistuje šance se alespoň něco z postupu úředníků v mé rodině dozvědět. Už je konec.

Já policii neoznamoval maličkosti. Já ji oznamoval a dokládal, že OSPOD MB obchoduje s dětmi. A nic z toho mého popisu skutku policie neoznačila za lež, nepravdu, pomluvu, křivé obvinění, že se nestalo či že se stalo jinak. A to už není žádná sranda. Policie moc dobře ví, že nemusí být šťastné, když v případu nekonala. A proto se policie rozhodla proti svému nekonání se pojistit. Rozhodla se jménem zákona pomáhat a chránit sebe sama. A stejně jako teroristy i je napadlo, že jediná možnost, jak případ Klušák vyřešit, je zlikvidovat Klušáka. Protože – likvidací oznamovatele a svědka Jiřího Klušáka se zlikviduje i případ. Přece nikomu jinému, než Jiřímu Klušákovi, zde obchodování s dětmi nevadí. Na 25 různých kontrol a šetření ve věci proběhlo. A nikomu zde obchodován s dětmi z moci úřední nevadí. Jenom tomu otravnému Klušákovi. Asi je to proto, že se to jiných netýká, tak proč by do toho měli šťourat? 
Já jsem policii po tom všem šetření a po té kolenové anabázi, když už byl konec, když už na mě nebudou reagovat, ještě napsal. Naposledy. Bylo to 6. června 2014. Sepsal jsem jim, co všechno ode mne ví, co všechno jsem jim tak perfektně doložil. A když se se mnou takto jedná, když se nic z postupu úředníků pořád nedá vysvětlit, a když ta křivá, zjevně dementní úřednická obvinění platí pořád, když už s tím ani nelze nic dělat, pak že mám právo na ukončení života z důvodů úřednicko policejní zvůle. A to si myslím pořád.  

Po odeslání dopisu na policejní oddělení Moravské Budějovice se nedělo nic. To jsem i očekával, a na dopis už polo zapomněl. 

Pak se ale začaly dít věci ….

Policie dle mého přesvědčení čekala jen na to, zda a co vlastně udělám. Aby pak na mě vlítli a bylo by po Klušákovi. Jinak si to jejich čekání ani nedovedu vysvětlit. Protože po tom dopisu nikdo nepřijel, nikdo se na nic neptal, nikoho nic nezajímalo. 

Až pak, až 17. června 2014 z ničeho nic přijeli a zároveň s policií ČR i hasiči a rychlá záchranka. Policie spustila celý záchranný systém Kraje Vysočina a ujížděla mi zachraňovat život. Z Moravských Budějovic to má na místo činu po rovině asi 8 km, tedy asi 3 minuty jízdy. Ale oni přijeli zároveň s velkou sanitkou, která je podstatně pomalejší a jela až z Jihlavy, takže cestu měli asi 4x delší. 

Já si to vysvětluji, že jediným zájmem policie bylo, aby nepřijeli dříve jak sanitka, protože si sebe vraždícího se Klušáka jen vymysleli. Věděli moc dobře, že se nic neděje, že kdyby přijeli dříve, že by sanitku museli odvolat. Ale to by jim zcela zhatilo jejich zlo záměr. Proto čekali i s hasiči na sanitku a to nejméně čtvrt hodiny. A až byli komplet, až pak svorně vyrazili na Martínkov. 

Doktor vstoupil k nám, do zahradnictví, a hned mu bylo jasné, že je všechno v nejlepším pořádku, že se nic neděje. Neprovedl se mnou žádný úkon, nic mi nedal a ani nepředepsal. A ani nepíchnul. A celý zmatený z toho, že neobživije žádného zoufalce se odebral s ještě zmatenějšími policisty do sanitky. 

V sanitce doktoru policie přiznala, že jim vlastně nikdo netelefonoval, že všechny povolali na základě týden starého dopisu. Já jsem si to vyčetl z protokolu o výjezdu, který mi doktor, jako moji životní pojistku, daroval. A po předání protokolu a na policii řádně naštvaná sanitka, odjela. 

Policie, ač se týden připravovala na zachraňování „sebevraha“, neměla sebou žádného vyjednávače. Za to měli hasiče, dokonce celou hasičskou jednotku a v plné zbroji. 

Od policie po celou dobu zachraňování vůbec nezazněly otázky typu – co to děláte, co vás to popadlo, napadlo … co vás trápí, co vás do této situace dohnalo, co máte za problém …. Toho se báli, jako čert kříže, neb věděli, kdo i co mě do zoufalých situací dohání. Policie se mnou záměrně vůbec nic neřešila, protože ten důvod znala. Přece jsem jim to napsal a k a ještě jednou to citoval i zasahující doktor do záznamu o výjezdu: 

"Mám právo na ukončení života z důvodů úřednicko policejní zvůle."

Evidentně šlo policii pouze o to, dostat ke mně takovým zneužitím moci, takovým podvodem na Klušáka, sanitku, jenom aby se mohl udělat zápis na Klušáka. 

Při tom zásahu měla policie od zasahujícího doktora rychlé záchranky ujištění, že se vůbec nic neděje, že jde jen o protestní hladovku. Sejné ujištění měli i ode mne. Takže ohledně mého zdraví ani nebylo co řešit. 

Myslel jsem, že po hasičích a záchrance že i policisté odtáhnou domů, ale kdepak. Pokoušeli štěstí ještě u obvodní lékařky, aby alespoň ona mě poslala na vyšetření. Že prý se jim zdám duševně nemocný, že prý jsem se pokoušel o sebevraždu, a oni mě i s hasiči a rychlou záchrankou – zachraňovali. Doktorka jim to odmítla. 

Ani po tom dalším fiasku si policie nedala pokoj.

Když policie nepochodila ani u druhého doktora, rozhodla se zdravotní diagnózu si u Klušáka dle svých potřeb stanovit sama. Druhý den si k nám dotáhli starosty obce Martínkova, aby ho oficiálně a přede mnou informovali, že Klušák je duševně nemocný, že mi zachraňovali život, aby co tvrdím, ani nebrali vážně. Takto si vypomohli, když už je tolik zklamala záchranka i obvodní doktorka. A i já z toho, že jsem se ještě neumrtvil. 

A pak mě policie každý den jezdila kontrolovat a vedla si o tom záznamy. V ten čas už jsem držel protestní hladovku. A když už trvala asi dvacet dní, když policie viděla, jak chřadnu, když jsem začínal být ochablý, tak najednou policie přestala jezdit. Chápu. Protestní hladovka se jim také nehodila. Policie potřebovala kontrolovat sebevraha, ale určitě ne protestujícího hladovkáře.

Přesně toto se mi stalo, přesně takto se policie ČR Moravské Budějovice ke mně zachovala. 

Nejde o to, že se ze mě pokoušeli udělat blázna. To je to nejmenší. Ale když starostovi obce doporučovali, aby to, co tvrdím, nebrali vážně – jak asi přistupovali k mým trestním oznámením? A to už je vážný problém. Kdybych policii oznamoval prkotiny, věřte, vůbec by se se mnou nezahazovali. Odpověděli by mi tak, aby tomu bylo rozumět. A tím by si zajistili, že už ani nebudu mít s čím přijít. když by mi všechno vysvětlili. Ale když se místo vysvětlení alespoň něčeho se mě pokusili takto zlikvidovat – pak to znamená, že jsem jim skutečně oznamoval a dokládal něco mimořádně závažného. A když jsem se nechtěl nechat odbít, tak už to jejich automatické odkládání začalo být pro ně nebezpečné.

A tak to řešili, jak to řešili.

Nalejme si čistého vína. 

Kdyby mě policie skutečně považovala za duševně nemocného, pak by mě přece všechno řádně vysvětlila. Jako duševně nemocnému i opakovaně. Ale oni mě pořád a bez jakéhokoliv vysvětlení jen odkopávali.

Začátkem února 2017 jsme policii požádal, aby mi odtajnili všechno to, co o tom zákroku ze 17. června 2014 na mě evidují. Už mi odpověděli. Dvěma odstavci o ničem.

A tak jsem jim to musel napsat znovu a připomenout jim, co se tehdy vlastně stalo. A nyní už jen čekám.

Pokud si celý ten dopis pro policii ze dne 28. února 2017 chcete přečíst, najdete ho zde.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…