Já se budu věnovat pouze tomu, jak obchodování s dětmi z moci úřední řešilo jménem zákona policejní oddělení Moravské Budějovice.  

Začátkem ledna 2012 jsem podal první trestní oznámení a čekal. Za měsíc mi přišlo vyjádření, dva formální řádečky s tím, že se vše odkládá. Úplně všechno mi uznali, nepožadovali nějaké doplnění, vysvětlení, ani další důkazy, přesto že jsme jim je nabízel. Nechtěli nic, jak jim bylo všechno jasné. Jen co se nám stalo, to prý není ani podezření na trestné činy. Policie na rozdíl ode mne tomu rozumí. A když to tvrdí policie, tak je to tvrzení jménem zákona. A musí se to přijmout už jen proto, že každý policista má pistoli.

Ale v případu se vůbec nic nevysvětlilo, na nic pořád nebyly odpovědi. A tak jsem podal další trestní oznámení, tentokrát už za konkrétní skutek v případu. A pak další a další a další, až jich bylo jedenáct. A všechna se spořádaně po měsíci odložila, jako vejce k vejci. Ale pořád se vůbec nic nevyřešilo, nevysvětlilo, na nic z úřednického úkonu v naš rodině pořád nejsou odpovědi. Není dobré, když úředníci ve vaší rodině provedou tak fatální zásah, když kšeftují s dětmi až tak okatě, že už se z jejich konání ani nedá nic vysvětlit, a policie na tom nevidí nic to divného, špatného, natož pak podezřelého na trestný čin.

Nezbylo, než se obětovat a učinit něco, co by policii z toho odkládajícího stereotypu rozviklalo, a začala se chovat k občanovi Klušákovi tak, jak důležitost jeho sdělení vyžaduje. Protože i Klušák má právo na vysvětlení úřednického běsnění v jeho rodině, když úředníci místo řádného vysvětlení ze mě měli jen srandu. Jistě znáte tu bezmocnost, beznaděj, to pohrdání s lidskou bytostí i důstojností, když vám vůbec nic nevysvětlí, a to nevysvětlení zakončí vraždícími větami typu - „Už jsme vám odpověděli, už jsme se ke všemu vyjádřili, a proto už na vás nebudeme reagovat“.

A vy přitom stále nic nevíte, vůbec ničemu nerozumíte, a tak to má dle mocných zůstat. Ale já nechci.

Proto jsem po tom všem šetření policii a předem informoval, že k nim až z parkoviště polezu po kolenou a se sepnutými rukami, že je přilezu prosit, žebrat, až takto nedůstojně je budu obměkčovat, jenom aby mě alespoň něco z postupu úředníků v mé rodině objasnili. A 10. dubna 2014, v 10 hodin ráno jsem tak i fyzicky vykonal. S policií jsem ihned po té kolenové akci sepsal další trestní oznámení a měsíc čekal. A po měsíci – opět notoricky známé dva řádky, které i ty nejklidnější občany vytočí do nepříčetnosti. Tehdy mi to docvaklo. Policii bylo úplně jedno, co ji popisuji a dokládám. Policie to poslušně sepsala, protože musela. Hezky sepsané to uloží do police, na to postaví budík s načasováním, aby za měsíc zazvonil. A po zazvonění odešlou ony dva řádky a mají případ, kterým bylo v tomto konkrétním případě obchodování s dětmi, za vyřízený.

A protože už ani policie na nic z toho mého nebude reagovat, tak už neexistuje šance se alespoň něco z postupu úředníků v mé rodině dozvědět. Už je konec.