Srí Lanka po ukončení dvacet šest let dlouhé občanské války v roce 2009 (válka si vyžádala 100 000 mrtvých) se ponořila do klidných vod. Zdálo se, jako by se zvolna zacelovaly jizvy dlouhého a nelítostného konfliktu mezi dvěma etniky: Sinhálci, kteří tvoří vlastně čtyři pětiny cejlonského obyvatelstva a Tamily, kteří tvoří 15,4% obyvatelstva. Přitom málokdo věděl, že kromě etnického rozporu existují v srílanské společnosti ještě další latentní rozpory.

Pro zemi je charakteristická velká náboženská pestrost i náboženská toletance. Největším náboženstvím na ostrově jsou buddhisté, kteří tvoří sedm desetin obyvatel. Muslimové představují skoro desetinu obyvatel, hinduisté něco přes 12% a křesťané 7,4%. Přitom muslimové hovoří převážně tamilsky a vidí se spíše jako samostatná etnická skupina. Zvláštní je také pozice Tamilů, kde těch cejlonských Tamilů je něco málo přes 11% obyvatel a něco přes 4% představují Tamilové indičtí. Prostě ve srílanské společnosti existuje celá řada etnických a také religiózních rozdílů a tedy i latentních rozporů, které ovšem v případě muslimů byly nábožensky živeny z nedaleké indické pevniny. Tedy přesněji řečeno, z radikálních islamistických organizací, působících, pochopitelně ilegálně, v Indii.

O působení těchto džihádistů mají indické bezpečnostní síly natolik velký přehled, že mohli předat příslušné informace svým cejlonským partnerům. Proč s těmito informacemi nikdo na Srí Lance nepracoval, by měli vysvětlit především odpovědní státní činitelé Srí Lanky. Tedy bezpečností síly, ale také představitelé vlády a prezident. To souvisí především s legitimní otázkou, zda se dalo vražedným útokům, při nichž zahynulo více než 250 lidí, předejít. Podle dostupných informací ze světových médií to zřejmě možné bylo. A pokud se v budoucnu potvrdí, že cejlonské vládní úřady dostaly od Indů zmíněné způsobí následně politické zemětřesení.