Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vrátil tuto kauzu k projednání na první stupeň soudní soustavy, měli Altnerovi prokázat, že jejich otec, již zesnulý advokát Altner, udělal pro ČSSD ty nejpodstatnější práce při řešení určovací žaloby na vlastnictví Lidového domu v Praze. Já bych spíš zpochybnil, zda vůbec dělal nějaké práce.

Celou kauzu totiž vyřešil advokát JUDr. Blanický a to prakticky v plném rozsahu. Další advokáti, které už si najal Altner, zaregistrovali rozsudek u soudu.

Soudkyně Stamidisová se vůbec neobtěžovala s nějakým zdůvodněním svého stanoviska. Sdělila jen svůj verdikt. Své předběžné stanovisko. Obávám se, že k jejímu kontroverznímu rozhodnutí přispěly především dvě věci.

Jednou zřejmě je chybný, ryze formalistní přístup při posuzování smluvního vztahu. Altner měl s ČSSD uzavřenou smlouvu. Ta smlouva však byla záhy po svém uzavření podrobena zdrcující kritice v předsednictvu ČSSD. Tedy, už někdy v letech 1997 – 1998. Byla totiž jednostranně nevýhodná pro ČSSD.

Soudkyně Stamidisová by si měla povolat k vyslechnutí svědectví advokáta JUDr. Blanického, který by ji objasnil, co udělal při řešení obhajoby zájmů ČSSD on a co (málo) zbylo na JUDr. Altnera.