A to kouzlo nechtěného se ke konci letošního května přihodilo v Brně i sudétnlandóbrfírerovi Berndu Posseltovi – coby jeden z výsledků jeho zjevně liché a hrubě nevydařené selfpromo akce, toho SdL mezinárodně provokačního špílfestu.

Je toho dost k pozornosti laskavých čtenářů (skoro na nekonečnou telenovelku, co ji ale „naše-vaše-jejich“ ČT určitě – cui bono – nenatočí a neodvysílá), a tak tedy dnes první díl jen velmi stručně a pokračování příště. Takže to páně Posseltovo kouzlo nechtěného číslo jedna:

Hned po tom sjezdu SdL v Brně se začaly dít věci kolem dovolby šesti členů do Rady ČT z osmnácti nominantů, které plénu Sněmovny předložil její „mediální“ výbor (dříve „volební“). V tom výběru osmnácti aspirantů byl za KDU-ČSL i jistý Daniel Herman (dle vox populi notorický politický trafikant) – nyní aktuálně nejen jeden z těch zhruba 36 „pragováků“, ergo signatářů onoho „zvacího dopisu“ ke sjezdu SdL v Brně, ale i jakýsi „vyslanec“ a (opět podle vox populi) „advocatus diaboli“ cizích zájmů jistých notoricky restitučních tzv. „nároků“ jistých aristokratických lobby v čele s rodem Lichtenštejnů apod., lobby nezřídka spřažených s letitými plány různých pronárodů atd. kolem SdL a jejich kruhů v souručenství zájmů o podmanění České republiky a uchvácení majetku jejího lidu, čemuž ale de iure závazně (i podle mezinárodního práva) těm SdL & spol. choutkám brání zejména právní (a ústavněprávní) institut na bázi platných dohod vítězných mocností 2. světové války (konference v Jaltě a následná konference v Postupimi) – a to ve formě dekretů prezidenta republiky (tzv. „Benešovy dekrety“). Ty jsou závazné jak v ČR (mají formu zákona i ústavního zákona), tak jsou obecně závazné i navenek podle mezinárodního práva, což je to, co těm lobby kolem SdL a těch jmenovaných rodů a spol. notoricky vadí už od konce 2. světové války – a čím dál tím víc –, jelikož, jak se říká, „s jídlem roste chuť“, což (pro ČR a její lid) do tragických rozměrů roztočila předchozí Fialova vláda s její tehdejší koalicí – ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a Piráti. Přičemž kdo (i prostřednictvím útoku na tzv. „Benešovy dekrety“) ohrožuje zájmy ČR, ten se ocitá v kolizi s platným právem ČR a se svrchovanými zájmy jejího lidu.

Po demonstraci (pro někoho možná překvapivě silné) české veřejnosti proti sjezdu SdL atd. v Brně už prostě muselo dojít jak těm neonacistickým a neorevanšistickým tendencím, tak i sněmovním kruhům to, že takhle snadno to proti lidu ČR neprojde. A v těch sněmovních kruzích museli rychle přehodnotit i předchozí dohody o zvolení Hermana do Rady ČT – coby dráždění hada bosou nohou. A tohle je teprve začátek – cosi jako milostná předehra. Prostě a jednoduše vzato, i jasně řečeno – Němci to už evidentně přehnali a (řečeno s vox populi) jejich vlastizrádná klika místní kolaborace trestuhodně šlápla vedle. Co se však Posseltovi s jeho partičkou „čurdů“ a spol. zcela nepochybně a zjevně povedlo? Nastartovat novodobé národní obrození lidu České republiky. A nejen ti Němci a další západní kolonizátoři z historie moc dobře vědí, co to znamená. A mají z toho strach. (Velmi špatně skrývaný.)

Psali jsme:

Pavel Foltán: Sudeťáci v Brně jak u Chlumce. A dál?

Pavel Foltán: SdL a kolaboranti - po Brně jak po výprasku?

Pavel Foltán: „Brno má obrnu, Brno stoná“ = vedení Brna

Pavel Foltán: Zarazí mu vycházky, anebo napaří 15 vostrejch?