Já si myslím, že ne. Někdy před deseti lety byla vhodná chvíle celé toto dobrodružství uzavřít. Bohužel, ani u nás nebylo síly, která by se toho nějakým výrazným způsobem domáhala.

Naše mainstreamová média ještě před pár měsíci ujišťovala českou veřejnost, abych použil výroku zcela dezorientovaného nadstrážmistra Flanderky z Osudů dobrého vojáka Švejka, že… „Naše zbraně postupují vítězně vpřed“.

Vzpomínám si, jak jsem po vpádu Sovětů do Afghánistánu, hovořil na konci roku 1979 s ředitelem podniku RaJ v Praze 1, kde jsem pracoval, a nějak jsem se neudržel a tomuto soudruhovi (jen tak mimochodem to byl muž s nevšedními kulturními zájmy, jemuž vděčíme za vznik Violy) jsem sdělil, že pro Sověty to bude nový Vietnam.

Soudruh ředitel práskl vztekle dveřmi mé kanceláře, ale žádné následky jsem poté nepocítil. Bohužel, na má slova po čase došlo. A Američané se vůbec nepoučili.

Rád bych připomněl v této souvislosti moudrá Napoleonova slova: „Na bodácích se dlouho sedět nedá“.