Tradicí České republiky od jejího vzniku v roce 1993 a tradicí Československé republiky bylo, že se inflace, tedy růst spotřebitelských cen udržoval na velmi přijatelné úrovni a až na výjimky inflace nebyla problémem jako např. ve 20. letech v sousedním Německu.

Vývoj míry inflace v letech 2013-2020:

Pokud se podíváme na vývoj inflace v ČR v roce 2013 – 2018, dosahuje inflace, respektive meziroční nárůsty spotřebitelských cen v prvních třech letech, 2013 – 2015) v podstatě miniaturních hodnost. Pak dochází v nárůstu a k překročení úrovně 2% meziročního růstu. Samozřejmě, že v roce 2020 a v roce 2021 dochází k vývoji jinému.

Argumentační arsenál lídrů pravice, pokud jde o inflaci, byl velmi plochý a můžeme říci, že nepravdivý. Strany české pravice ve svých řadách zřejmě nemají žádného ekonoma, který by věci uvedl na pravou míru. A vlastně o to nemají zájem. Podle legislativy této země za cenovou stabilitu odpovídá ČNB a nikoliv vláda. Byla to ostatně ČNB, která v listopadu 2013, v situaci, kdy bylo krátce po volbách a toto období sestavení nové vlády můžeme nazvat jakýmsi interregnem. Výsledkem je, že se ČNB pod Singerovým vedením utrhla ze řetězu a přikročila k intervenčním zásahům proti české koruně. Začala od listopadu 2013 udržovat stabilní kurz české koruny na úrovni 27Kč/euro.Že prý to bylo na podporu českých exportérů. Řada českých exportérů jsou ovšem současně také importéry, neboť dovážejí suroviny a polotovary ze zahraničí. Až na výjimky (kaolín, uhlí) vlastně musíme dovážet všechno. A díky této stupidní politice ČNB se naše dovozy zbytečně zdražovaly. A nešlo pochopitelně jen o komodity. Šlo také o modernizační základní prostředky, které mohly pomoci zvýšit účinnost českého hospodářství včetně růstu produktivity práce.