Je ale také otázkou, k čemu to vlastně potřebujeme my, Češi. A tedy, k čemu to potřebují všichni Evropané ze zemí EU, NATO i ze zemí neutrálních. Má odpověď by byla velmi skeptická. Nejsem příznivcem rozšiřování NATO směrem na Východ, na Kavkaz, do střední Asie a možná až k čínským hranicím. K čemu by to vlastně bylo dobré?

V hysterické atmosféře, která nastala v posledních týdnech zejména v českých médiích, a již méně v médiích ve velkých evropských zemích, je jen otázkou času, kdy přijde na přetřes také zřízení základny cizích vojsk na našem území. Myslím ale, že reakce českého obyvatelstva bude stejně odmítavá, jako v letech, kdy se jednalo o vzniku americké vojenské základny v Brdech. Ale dříve nebo později se takové pokusy objeví.

Jsem rád, že tehdy (v letech 2007-2009) se mně, z pozice předsedy nejsilnější opoziční strany a s podporou široké veřejnosti, podařilo zabránit výstavbě této základny 60 km od Prahy. To, co by následovalo, by byla nepřiměřená ruská reakce, spočívající v namíření střel středního doletu z Kaliningradské oblasti na naše území a tedy na Prahu. To by samozřejmě vedlo ke zvyšování napětí ve střední Evropě. A perspektivně k dalším zvyšování zbrojních výdajů, což by nepřiměřeně zatěžovalo český státní rozpočet. Každá mezinárodní krize, podobná té současné kolem Ukrajiny, vede ve svých důsledcích k odůvodnění zvyšujících se vojenských výdajů, a tedy k větším ziskům zbrojařských koncernů.

Stačí jen nahlédnout do čísel Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (Stockholm International Peace Research Institut), který každý rok zveřejňuje údaje, jež jsou vydávány jednotlivými zeměmi na vojenské účely.

V polovině minulého roku tento institut vydal přehled deseti zemí s nejvyššími vojenskými výdaji na světě.